Motto:
Ať už budete mít jakéhokoliv psa, mějte ho rádi a neubližujte mu, abyste, až nastane jeho čas a odejde do psího nebe, mohli říct:
"Byl jsi skvělý a bylo mi s tebou moc dobře."

Na rozsáhlé ploše zeleného trávníku, mezi dřevěnými chatkami letního tábora v Jankově u Votic, stojí hlouček diváků složených převážně z účastníků VIII. ročníku celostátní soutěže psovodů se služebními psy Policie České republiky o putovní pohár policejního prezidenta. Na vzdálený konec areálu přichází psovod se svým čtyřnohým svěřencem, před námi se objevuje figurant s klackem v ruce, a děj klasického příběhu se začíná odehrávat.

"POLICIE, STŮJTE," vyzývá policejní psovod narušitele pořádku. Ten se však dává na útěk.

"DRRŽ," zaznívá další povel a pes se dává do běhu za pachatelem. Těch 200 metrů, které musí pes uběhnout, než pachatele dostihne, dává divákům možnost úchvatné podívané na zvíře, které jako by plulo nad zemí, slechy přitisknuté k hlavě, nádhernými harmonickými pohyby se přiblíží k figurantovi, těsně před ním se přikrčí, mohutným skokem vymrští od země a zakousne se do připraveného rukávu na ruce figuranta. Ten hlasitě pokřikuje a klackem bije psa po těle. Pes nesmí pustit do okamžiku, než jej doběhne psovod a vydá další povely.

"ZASTAVTE SE!" přikazuje pachateli.

"PUSŤ!" poroučí psovi, "K NOZE!"

Pes uposlechne pána, pustí rukáv, ale z pachatele nespouští oči. Pachatel se nesmí ani pohnout, dokud není pes pochválen za dobře provedený zákrok a odveden.

Následuje krátká porada rozhodčího s figurantem a zaznívá hlasité hodnocení:"U psa jste viděli dobrý nástup, dobrou razanci zákroku, trochu nervózní zákus, potom držel, pouštěčka dobrá, hodnocení 79/9."

"Nakolik můžete psovi pomoci, nebo jej poškodit při tzv. zákusu?" ptáme se podpraporčíka René Konečného z výcvikového střediska Dobrotice, který při soutěži dělá figuranta.

"Pomoct? To záleží na povaze psa. Když je výborná, tak čím je můj zákrok brutálnější, tím více vyprovokuje zvíře k dobrému výkonu. U jiného to může vyvolat strach a pes může zcela selhat, jak jste koneckonců u jednoho tady viděli. Když jsem na něj napřáhl klacek, utekl. To není dobré, je vidět, že pejsek má buď psychický, nebo i fyzický problém," vysvětluje, policista Konečný.

"Máte natrénováno, kam můžete psa uhodit?"

"Samozřejmě, jsou k tomu daná i jasná pravidla, která jsou přesně určena pro výcvik i pro soutěže. Je to velmi citlivá záležitost, musíme vědět jak a kde to psovi neublíží, protože sice je to příprava pro praktický výkon, ale pes nám odtud musí odejít zdravý. Opravdového ubližování si užije ve výkonu od skutečných pachatelů víc než dost, ale právě proto musí být zvíře odolné jak fyzicky, tak psychicky proti jakýmkoli úderům a záludnostem, které na něj figurant vymyslí, protože praxe je rozhodně tvrdší.

"Děláte poměrně nebezpečné povolání. Napadl vás někdy pes mimo cvičení, protože vás znal jako nepřítele s rukávem a klackem?"

"Určité nebezpečí tady je, každé povolání má svá rizika. Já jsem hlavně instruktor, a protože mě figurování baví a fyzicky to zatím zvládám, dělám to. A snažím se tento obor rozvíjet i podle zahraničních zkušeností. Právě to nebezpečí mě na tom láká, a že by si mě psi spojovali mimo výcvik s tím, že jsem figurant - je to možné, ale i o tom to je. Zvířata, která jsou vedena výcvikem, dokážou rozlišit situaci, kdy mají zakročovat a kdy ne, poslouchají svého psovoda. Služební pes není ten, který si kohokoliv a kdykoliv napadne. Naopak, pes musí reagovat na povely psovoda a dění kolem. Ještě se mi nestalo, že by mě služební pes napadl."

"Doktore, doktore Kuneši! Mému Arovi nějak není dobře, pojďte se na něj podívat," obrací se s prosbou na veterinárního lékaře psovod z hlavního města Prahy ppor. Krotil. Jeho pátrací pes absolvoval soutěž v kategorii poslušnost, kde se umístil na pátém až šestém místě, ale protože mu viditelně není dobře, nechce jeho pán nic riskovat.

"Pejsek měl teplotu, jasné nachlazení, začínající zánět průdušek," popisuje diagnózu MVDr. Luboš Kuneš, "proto jsem doporučil odstoupit ze soutěže."

MVDr. Kuneš je veterinární lékař na Správě Středočeského kraje a soutěž konaná v Jankově u Votic spadá do jeho působnosti. Hlavní úkol veterináře při soutěži spočívá v prohlídce každého psa před zahájením závodů, kontrole průkazů o vakcinaci a službě během soutěže tak, aby byl k dispozici právě v podobných případech, které se tady odehrály. Jeden již zmiňovaný pes onemocněl, dva hafani se ve chvíli volna tak poprali, že jeden z nich musel podstoupit šití obličejové části, ale nezabránilo mu to v dalším zápolení. "Služební psi nejsou žádné slečinky a něco vydrží," říká doktor Kuneš a jde sledovat další disciplíny.

Služební kynologie má své pevné místo v činnosti útvarů PČR a je nenahraditelným pomocníkem v běžném výkonu služby. Práce služebních kynologů je těžká a náročná, tím spíše práce policejních psovodů. Jejich aktivní přístup ve spolupráci se čtyřnohými kamarády je zárukou úspěchů v často nerovném a hlavně nikdy nekončícím boji proti zločinu.Proto je nutné alespoň jednou do roka soutěžním způsobem porovnávat vycvičenost služebních psů, i když samotná soutěž není výkon služby, ale setkání psovodů z celé republiky a výměna zkušeností v oblasti služební kynologie je jedna z forem, která má nezastupitelné místo v předávání informací v oblasti výchovy, výcviku a vzdělávání služebních psů a psovodů.

"K noze! Sedni! Lehni! Zůstaň!" to jsou některé z povelů, které gesty dává psovod svému svěřenci. Ten je vykonává rychle, přesně, ale většinou i s viditelnou radostí. Očima visí na svém pánovi a předvádí své dovednosti s jasným výrazem, který říká "cvičím s tebou rád a udělám, co ti na očích vidím."

"Náboj, aport!" je jeden z dalších příkazů, které dostává pes při vyhledávání nábojnic v prostoru 5x5 metrů. V trávě jich je tady poschováváno pět, za každou nalezenou nábojnici je 10 bodů.

Také 5 předmětů musí nalézt pes během vyhledávání stopy ať už 2 nebo 5 hodin staré. Stopa je vedena přes oraniště, kukuřičné pole, louku, psovod nasazuje psa na začátku stopy a po hodině jsou oba očekáváni na jejím konci. Za nalezené předměty, které jsou z různých materiálů, např. papír, dřevo, kov, plátno, kostěný předmět, jsou přidělovány body.

Pes musí prokázat své schopnosti při takových disciplínách, jako jsou: průzkum terénu a vyštěkání nalezené osoby, vyhledání osoby v objektu, osobní ochrana psovoda, noční zadržení osoby, likvidace výtržnosti více osob, hladké zadržení pachatele.

Přebor probíhal po jeden celý týden, byl připraven pro dvě kategorie psů a soutěžilo se i v družstvech. Z každého kraje přijeli čtyři psovodi se svými svěřenci, dva soutěžili v kategorii psů hlídkových a dva v kategorii psů pátracích.

Celkem zde bylo 36 soutěžících, přesně polovina hlídkových a polovina pátracích psů. Hodnoceny byly tři hlavní disciplíny - poslušnost, obrana a pachové práce. Hlídkoví psi prokazují své schopnosti, hlavně v obraně a v hlídkové činnosti, pátrací musí vynikat v pachových pracích.

"Jak se na takovou celostátní soutěž psovodi dostávají?" ptáme se mjr. Ing. Jiřího Rulce, ředitele soutěže.

"Přijíždějí sem vítězové z krajských přeborů, na které se dostanou z přeborů okresních. Tady prokazují svoji zdatnost služebních psů, od kterých očekáváme kvalitní výkony a souhru s psovodem tak, aby byli oporou pro policisty pči práci. Jak sami vidíte, psovody jsou většinou muži, ale máme tady i jednu ženu ze Středočeského kraje, pprap. Marii Zemanovou, která si s nimi nezadá. Koneckonců je to vidět i na výsledcích, v kategorii hlídkových psů se se svým Bakem umístila jako třetí. Na nejvyšší příčku v této kategorii dosáhl pes Bero s kpt. Váchou z Východočeského kraje, za ním se umístil Jihomoravák Clodo psovoda pprap.Kiniho. Nejlepší pátrací pes byl ze Západočeského kraje se jménem Unifa a psovodem pprap. Hartlem, druhou příčku obsadil z téhož kraje Marek a jeho psovod prap. Kadlec, třetí byl východočeský Miki s pprap. Petráčkem. V soutěži družstev zvítězili Západočeši před Východočechy, třetí místo získalo složené družstvo z Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie."

"Paní Zemanová, můžete nám povědět něco o sobě a svém psu, jak jste se k této práci dostala?" ptám se hezké, usměvavé sportovní ženy, která nese misku s vodou, vchází do jedné z chatek a zve mne dál. Tady mě čeká překvapení - ne jen Bak, ale další tři pejsci.

"Ptáte se, jak jsem se k té práci dostala? Šla jsem k policii proto, abych mohla profesionálně dělat psovoda. Ta práce mě bavila už od dětství, kdy jsem ke dvanáctým narozeninám dostala prvního pejska, vlastně tenkrát čubičku. Po ní jsem si přivedla z útulku tady toho černého ovčáka, Matěje, a s ním jsem chtěla k policii, ale protože byl už starý, nevzali ho do stavu a přidělili mně štěně, tady Baka. Tak se mi splnil sen, ale jednoduché to nebylo. Nejprve jsem musela absolvovat policejní školu, potom praxi na obvodním oddělení, teď se už téměř šest let věnuji této práci. S Bakem je to naše první republiková soutěž," říká Marie a hladí při tom jednu ze dvou feneček, které se k ní tulí a dožadují se pozornosti. Obě dvě jsou ukázkoví voříšci s oddanýma očima. Žadonit o mazlení si mohou dovolit, protože Bak je po celotýdenní soutěži tak unavený, že pochrupuje u paniččiných nohou.

"Fenečky jsem našla odhozené jako štěňátka a odvezla jsem je do útulku. Ale odpoledne jsem si pro ně jela, a tak mám pejsky čtyři. Všichni se mnou jezdí k babičce, na dovolenou, a jak vidíte, i na soutěž.

"Prosím vás, jak tady obstojíte sama mezi tolika muži," ptám se sympatické černovlásky.

"Ale to není nic nového. To jsem pořád a jsem na to zvyklá," směje se. "Můj přítel je bývalý policista, a tak má pro moji práci pochopení, sám je velký pejskař a při práci se psem mi radí a pomáhá. Nezlobte se, ale volají nás k závěrečnému nástupu a k vyhlášení výsledků. Baku, jdeme!" velí svému psovi, a tak se jdeme podívat na tu závěrečnou slávu.

Na place je nastoupeno 36 psovodů se svými pyšně se nesoucími, štěkajícími svěřenci. Všichni jsou už za ten týden unaveni a těší se na vlastní pelíšek a postel. Ale stálo to za to, protože i letošní soutěž se vydařila.

Na závěr je třeba dodat, že celostátní soutěž psovodů se služebními psy PČR o putovní pohár policejního prezidenta se konala poprvé v roce 1995 a navázala na tradice předchozích národních soutěží psovodů a služebních psů kriminální a pořádkové služby. A jen pro zajímavost - úplně první zkoušky v historii služebních psů se konaly už v roce 1921. Účastnili se jich tehdy policejní psi československého četnictva. Hlavní rozhodčí letošní soutěže, nadporučík Jiří Lasík, hodnotí tento ročník slovy:"Soutěž hodnotím kladně jak z pohledu uspořádání a organizace, tak z pohledu výsledků, kterých psovodi dosáhli. U všech psů se požaduje všestrannost, kterou na této soutěži stoprocentně prokázali."

Dagmar LINHARTOVÁ