Na počátku tohoto roku vstoupila v platnost novela trestního řádu. Požádali jsme policejního prezidenta generálporučíka JUDr. Jiřího Koláře, aby se pokusil zrekapitulovat, co kladného novela přinesla, ale také to, co se nepovedlo.

Začal bych tím, co bylo hlavním smyslem a cílem novely trestního řádu. Především šlo o to, zrychlit přípravné řízení trestní, posunout těžiště dokazování z přípravného řízení před soud. Za tímto účelem novela také zakotvila významnou změnu v postavení státních zástupců. Pokud jde o tu první část, o zrychlení, tak mám k dispozici analýzy, statistiky a zkušenosti za prvních devět měsíců tohoto roku. Mohu jednoznačně říci, že cíl, kterým bylo zrychlení přípravného řízení, naplněn byl. Zejména u těch trestných činů, které zařazujeme do kategorie bagatelních. Jde o trestné činy, které jsou skutkově a právně méně složité a jako takové jsou přesně limitovány zákonem. Je to hlavně časové hledisko, to znamená, že řízení musí být skončeno nejpozději do dvou týdnů ode dne, kdy se jím policejní orgán začal zabývat. Druhou podmínkou je, že jde o čin, u kterého zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje tři léta a je o něm příslušný rozhodovat v prvním stupni okresní soud. Že u těchto trestných činů ke zrychlenému řešení došlo mohu dokumentovat na výsledcích. Za devět měsíců tohoto roku, jsme jich řešili 14 000. Celkový důsledek je jasný, jde o to, že postavení pachatele před soud a rozhodnutí o jeho vině a trestu se děje v krátkém časovém úseku, v některých případech rozhodovaly soudy během 48, dokonce 24 hodin. Jde tedy o rozhodování v řádu dnů, maximálně týdnů. A to je pro pachatele ve srovnání s minulostí nevídané.

Přiložený graf dokumentuje, o jakou trestnou činnost a v kterých krajích jde. Na vysvětlenou bych rád dodal, že si musíme uvědomit, že policie je velmi vnímavá na to, jaké má výstupy. Jestliže do této záležitosti nastoupila policie na začátku roku s velkým nadšením, postupně však docházelo k situacím, kdy její výstupy neprošly přes státní zástupce nebo soudy ne proto, že by nebyly dobře zpracované, ale spíše z procedurálních či jiných důvodů, kdy navazující orgány činné v trestním řízení nestačí tyto případy tak rychle řešit, výrazně to ovlivnilo aktivitu policie. Jestliže policista už dopředu ví, že případ neprosadí do zkráceného řízení, ať už z kapacitních nebo jiných důvodů, upustí od této formy přípravného řízení. Na tabulce je jasně vidět, že první měsíc byli státní zástupci i soudci daleko vstřícnější.

Je nesporné, že ke zrychlení řízení došlo, ale týká se to výhradně bagatelních trestných činů, v žádném případě to nelze vyslovit o zbytku standardních postupů a režimů ostatních řízení, neboť hodnocení této oblasti vyžaduje delší čas aplikace nových právních poměrů. Ve zkráceném přípravném řízení působí celá plocha policie až po základní útvary. Má to ale jeden negativní důsledek. Nový způsob reakce na méně závažnou kriminalitu částečně odčerpává policisty z terénu. Otázkou zůstává, zda je to dobře. Co je lepší - rychlé potrestání pachatele - i když to přináší více administrativní práce pro policisty, tedy prevence rychlou represí, nebo přítomnost policistů v terénu? Není na to zcela jednoznačná odpověď.

Dalším aspektem novely je změna výše škodních limitů pro založení trestní odpovědnosti, která činí 5 000 Kč. Muselo k tomu dojít vzhledem k hodnotovému posunu v celé naší zemi. Má to však zvláštní dopad, počet skutků, které by ještě vloni byly kvalifikovány jako trestný čin a letos jsou to přestupky, mírně vzrostl. Podle mého názoru je to doznívání novelizačních efektů a časem se tyto majetkové delikty dostanou na stejnou frekvenci jako dříve.

Důležité je říci, že novela v žádném případě nepřinesla to, co bylo proklamováno jejími četnými odpůrci začátkem roku, že dojde ke kolapsu v oblasti trestního řízení, že stát nebude umět v nových právních podmínkách reagovat na obrovský tlak kriminality. To se nestalo. Policie reaguje standardně, státní zástupci i soudci mají rozhodující slovo v přípravném řízení trestním, neboli posun těžiště dokazování k soudu opravdu nastal.

Dalším důležitým aspektem, který já vidím jako pozitivní z hlediska novely, je, že z věcí, které policie předává státním zástupcům s návrhem na příslušné rozhodnutí, je policie v 94 % ve shodě s rozhodnutím státních zástupců. To je velmi významné. Policie ve své roli v rámci přípravného řízení trestního je zodpovědná za to, že materiál, který postupuje státnímu zástupci, pro něj bude v takové procesní kvalitě, aby unesl žalobní břemeno. A to se daří.

Na druhé straně je třeba také říci, jaké dopady měla novela trestního řádu na strukturu policie. Od počátku letošního roku vznikla Společná služba kriminální policie a vyšetřování. Dělali jsme stručnou analýzu týkající se aplikace novely a hlavně jejího dopadu do struktury policie, která nevyzněla zvlášť příznivě. Z hlediska fungování ano, policie reaguje, ale z hlediska struktury nikoliv, protože se nám celý řídící mechanismus SSKPaV jeví jako příliš košatý. To je jedna věc, ale druhá, která je ještě zásadnější, je fakt, že se nám nepodařilo plně zintegrovat dvě služby v jeden jednolitý celek. Obě služby přesto, že mají společné vedení, existují a pracují vedle sebe a ne spolu. Problém, který jsme znali v minulosti, že nereagují na případ ve stejném čase, pokračuje. Jedním z důvodů ne zcela zdařeného propojení tak, aby mohly obě služby pracovat od prvopočátku na případu společně, je malá možnost dislokačního propojení, málo kde je možné, aby obě služby mohly být sestěhovány do stejného objektu. Hraje tady také roli otázka psychologická a samozřejmě hodně záleží na samotných lidech.

Nelze si prostě myslet, že je napsán zákon, a tím pádem všechno začne fungovat tak, jak má aniž bychom připustili jistou míru setrvačnosti zažitých postupů a metod práce, byť byly právně novelou překonány. Je to záležitost kratšího či delšího časového úseku, nicméně podstatné je, že systémově se snažíme vytvořit co nejlepší podmínky pro to, aby obě služby fungovaly společně. I v tomto směru tedy před námi stojí v příštím roce velký kus práce.

D. LINHARTOVÁ