Čekala jsem na vlak na Pensylvania Station v New Yorku a oni mi vždycky dali ochranku. A jeden z nich, takový velký policista, má psa a říká mu (česky) "sedni". A já mu povídám, vy mluvíte česky s tímhle psem? A on nato ano, on rozumí jenom česky, protože sem Češi poslali psy vycvičené na hledání výbušnin. A tomu jsem se musela smát. Američtí policisté mluví se svými psy česky... Madeleine Albrightová, bývalá ministryně zahraničních věcí USA v magazínu LN Pátek

Ráda jí věřím. Když jsme před dávnými lety v Londýně s našimi dětmi "hlídali" během týdne přátelům jejich hlídače, velšského ovčáka, o víkendu se od nich ozývalo: "come on - masíčko/sekaná". A tak ještě několik dobrých zpráv.

• I v Británii - přes odpor některých chovatelů - má být zakázáno kupírovat jakékoli psí rase ocas. Zastánci kupírování tvrdí, že štěňata stará dva až pět dnů žádnou bolest necítí. Royal College of Veterinary Surgeons však tvrdí, že pokud nejde o terapeutické důvody nebo prevenci nemoci, "je to neetické". A jak píše deník Daily Mail, je podle ochránců blaha zvířat "toto znetvoření kvůli kosmetickému vzhledu barbarskou tradicí". RSPCA (Královská společnost pro prevenci krutosti vůči zvířatům) šla ještě dále. Podle ní "ocas je pro psa prostředkem vyjadřování se a krátit mu ho znamená znemožnovat mu vyjadřovat se".

• Jihlavský policejní ovčák Henk nebyl poslán do psího nebe, když si omylem skokem z druhého patra ke svému pánovi při zásahu proti zločinci zlomil nohy. Operace a léčení by stály desetitisíce korun, a přitom by ani poté už nebyl pro policii použitelný. Ale policisté, jak psal deník Právo, se domluvili se správcem zámmku v Telči Bohumilem Norkem ("vždyť to byl vlastně pracovní úraz") a ten se domluvil se spoustou přátel a známých, dali ty peníze dohromady, operaci provedla Veterinární a farmaceutická klinika v Brně a dnes je ovčák Henk další ozdobou telčského zámku, nejraději u manželky kastelána v pokladně.

• Princezna Anna byla letos v historii britské královské rodiny vůbec první její příslušnicí vyzvanou, aby se dostavila jako viník k soudu. Její bulteriér se v dubnu volně proháněl v parku u Londýna (právník uváděl, že se náhodou sám uvolnil z vodítka) a pokousal dvě děti. Britský zákon o chování tzv. nebezpečných psích plemen hovoří až o šestiměsíčním trestu pro majitele a o pokutě až do výše pěti tisíc liber (cca 250 000 Kč).

• Ve městě Viersen (77 300 obyvatel, Porýní, SRN) jako první v Německu nyní zavedli přísnou kontrolu provinění proti čistotě města a přísné pokuty. Za pohození žvýkačky, papírového odpadku nebo nedopalku cigarety 15 euro, za psí bobky 30 euro. A to hned, na místě činu. Jak uvádí týdeník Stern, mají to pečlivě sledovat a peníze vymáhat "odpadkoví šerifové". "Chceme být nejčistším městem Německa," řekla starostka. "A občan to nejlépe pochopí, když musí sáhnout do portmonky. Za prohřešky se musí platit a městští policisté mají k ruce katalog."

Rakouská policie letos v červnu oslavovala významné jubileum: Policejní psi - 100 let. Psovodi rakouské policie a četnictva patří k nejlepším na světě - píše magazín ministerstva vnitra Öffentliche Sicherheit, jak dokazují i mezinárodní soutěže. A stoleté nasazení psů ve službách bezpečnosti, to už je tradice.

V roce 1901 doporučoval jejich využití přednosta pátrací služby vídeňské policie, kritici ho však umlčeli. Ale už rok poté byla v Rakousku po francouzském vzoru zavedena daktyloskopie a podle novinových zpráv o policejních psech v belgickém Gentu přišli i v dunajské monarchii na nápad použít pro práci policie čtyřnohé pomocníky. "Právě se projednává použití psů jako doprovodu hlídek v rajonech nezabydlených oblastí Vídně a byly v tomto směru shromážděny praktické zkušenosti," oznamovalo se veřejnosti. Ty zkušenosti shromažďoval strážník z Josefsdorfu - jednou k němu přiběhl pes a už se od něho nehnul. Strážník mu dal jméno Kuno, chodil s ním na obchůzky - a nadřízení mu to trpěli. V roce 1908 pracovalo těch čtyřnohých příslušníků v řadách rakouské policie už na 400.

V březnu 1907 převzal velitel služebny Ober-Sievering tři měsíce starého ovčáka zvaného Wolf (Vlk) k policejnímu výcviku. Pes pocházel z vynikajícího rodu a policii ho daroval, podobně jako později ovčáka Luxe, jeden místní průmyslník.

V červenci 1907 dostala vídeňská policie darem k výcviku erdelteriéra Jima. Ten měl ale smůlu: zastřelil ho při výcviku lesník, když mu pes v lese honil vysokou. Nahradila ho ovčačka Flora, která se pak s Wolfem a Luxem dostala do výnosu policejního ředitelství jako policejně sloužící.

Řada darů a policistů, kteří měli povoleno pochůzkovat se psy (byli mezi nimi i dobrmani a dokonce jedna fenka rottweilera), rostla a v roce 1911 disponovala vídeňská policie už 16 spolupracovníky se studeným čumákem. Někteří se pro tuto službu neosvědčili, někteří brzy pošli a zadokumentován je osud fenky dobrmana Belly na policejním velitelství v Laibachu, která se stala válečnou obětí. Hladoví vojáci, kteří tu v době první světové války procházeli, si z Belly udělali večeři.

Četnictvo mělo proti policii teoreticky náskok: slavný kriminolog Hans Gross v Ročence pro c. k. četnictvo už v roce 1896 doporučoval využívat psů při práci bezpečnostních orgánů. První služební psi se ale v řadách četnictva objevili až v roce 1910. Vladimir Svoboda, člen policejního psího spolku, tehdy získal za 25 rakouských korun fenku elderteriéra Daily, jejíž rasa v té době patřila vedle ovčáků k nejvhodnějším. Po šesti měsících výcviku už dokázala vyslídit schované předměty a na povel jít po stopách. Jejich pozdější pracoviště, četnická stanice Gleisdorf, se v roce 1913 stala prvním oficiálním četnickým psím pracovištěm ve Štýrsku. Ale rok poté Daily onemocněla a stanice byla opět uzavřena. Jenže proces vzniku "psích" stanic byl už v dalších místech Rakouska k nezadržení.

V říjnu 1922, čtyři roky po prohrané válce, se musela vídeňská policie z ekonomických důvodů zbavit 18 ze stávajících 24 služebních psů. Ale už tři roky poté policejní prezident nařídil stanice s policejními psy znovu budovat. Bylo vytvořeno 23 nových míst pro psovody a zakoupeno 15 psů. V roce 1929 jich už ve Vídni sloužilo 40. Jejich hlavním úkolem bylo sledovat stopy a hledat skryté předměty. Teprve někdy v 50. letech začali být první z nich školeni na vyhledávání drog a až v poslední době na vyhledávání výbušnin.

Dnes pracuje v Rakousku pro bezpečnost obyvatelstva 501 psů: 2113 u policie, 288 u četnictva. Loni se tito čtyřnozí kolegové zúčastnili 91 000 akcí. Připočítat by se měl i nejznámější z nich - televizní Rex.

Všichni známe příběhy, jak pes štěkáním nebo taháním z postele zachránil lidi z hořícího bytu či domu. Role psů provázejících život nevidomých je známa už dávno. Ted  lékaři používají psy, koně, opice nebo delfíny, ale i rybičky v akváriu jako pomocníky při léčení určitých pacientů. Ve Francii se této promyšlené terapii říká "assistée par animal". Zvířata pomáhají při rehabilitaci, při léčení srdečních nemocí, při autismu nebo hendikepovaným dětem. Starší pacienti, kteří berou k utišení bolestí psychotropní látky, dokládají, že díky společníku-zvířeti mohou jejich konzumaci omezit na nepatrnou dávku.

Z poslední doby je nejznámější fenka zlatého retrievra Salty, která pracovala s nevidomým počítačovým operátorem Omarem Riverou (42) v 71. patře severní věže WTC v New Yorku. Když 11. září 2001 tam začalo po teroristickém útoku padat první sklo a kusy zdí a na schodišti se valily davy lidí, pustil ji pan Rivera z vodítka a přikázal jí, aby sama běžela dolů a zachránila se. Chvilku poslechla, pak se jí to rozleželo v hlavě, vrátila se a s "páníčkem" běžela v davu lidí o závod. Když spolu vyběhli ven do poměrného bezpečí, právě celá věž kolabovala.

Pak 300 policejních a záchranářských psů pracovalo v hrůzostrašných podmínkách 12 hodin denně v nepředstavitelném horku a smogu. Spolu s psovody trpěli dehydratací, chodili horkými a ostrými želenými sutinami, a když měli popálené pracky, vyráběli jim psovodi doma botičky. "Jsou to mimořádná stvoření. Během dne vidíte, jak jsou stále víc a víc unavení, ale ráno jsou opět v plném nasazení," řekl novinářům newyorský policista. Přivolali pak ještě dva veterináře, kdyby psům došla nálada nebo energie, ale dva z nich při této práci opravdu přišli o život.

Letos v březnu z nich byli tři vyznamenáni za statečnost: Salty, pes nevidomého programátora Rivery, a Roselle a Apollo z newyorského policejního ředitelství, kteří přežili pád do hořícího popelu. Předseda organizace PDSA při této příležitosti řekl: "Nikdy nezapomeňme na službu, kterou nám lidem zvířata prokazují."

(kuč)