Na samém začátku tu prý bylo sídliště: pás věžových paneláků, z nichž se postupnou přestavbou stávaly dnešní studentské ubytovny. K nim pak přibyly bloky učeben, kanceláří, jídelna s kuchyní, tělocvičny - a zrodila se škola. Střední policejní škola v Brně patří v České republice mezi trojlístek těch větších - vedle Prahy a Holešova. A kdyby školy soutěžily v pohlednosti, patřila by na špičku. A jen ředitel a jeho lidé vědí, kolik práce to stojí, jaké pihy na kráse škola má, co chátrá pomalu a co rychle a co tedy naléhavěji volá po opravě, natření, vymalování... Přes léto se stihlo hodně, celoškolní dovolená neznamená, že se v areálu zastaví život: ba právě naopak, pracuje se tu o sto šest... Kupříkladu zdejší kuchyně - mimochodem, vyhlášená prý mezi studenty i zaměstnanci chutnou krmí - se letos dočkala celkové rekonstrukce.

"Naše hlavní starost je teď ale blok A, jak říkáme v naší interní terminologii budově, která dřív patřívala Vězeňské službě. Když si nedávno zřídila vlastní školní areál ve Stráži pod Ralskem a uvolnila ji, rozhodli jsme se budovu urychleně přestavět pro potřeby naší výuky," vysvětluje plukovník JUDr. Mgr. Jiří Musil, který napřed v brněnské škole "zástupcoval" a teď už je tu pátým rokem šéfem nejvyšším. "Rádi bychom v ní totiž zbudovali speciální učebny pro výuku jazyků, kterou chceme u nás v Brně rozšířit a zkvalitnit."

V tomhle případě už ovšem jde o náročnou investiční akci - a protože prostředků poslední dobou není nazbyt, stavba se poněkud zadrhla. Až se zase pohne, bude možné uvažovat i o celkovém zvýšení kapacity brněnské školy, jež zatím praská ve švech: ubytovny jsou plné a učebny jakbysmet.

"Věnujeme se jednak základní odborné přípravě, v níž se během jednoho roku stávají z příchozích uchazečů k policii kvalifikovaní policisté - a vedle toho pořádáme množství kurzů pro policisty z výkonu služby, kteří potřebují své znalosti prohloubit, osvěžit či specializovat," vysvětluje ředitel.

Do Brna přicházejí adepti policejní profese z moravských krajů i Brna samého, dále z jižních Čech, ale mnohdy i ze vzdálenějších koutů země. Ve čtyřech nástupních termínech - v březnu, červnu, září a prosinci - nastupuje do škamen průměrně 250 mladých policistů, většinou nedlouho po civilní maturitě. Zdejší střední škola vychovává tedy ročně zhruba tisícovku policistů - pro pořádkovou službu. S jejími absolventy se tedy budeme setkávat zejména na obvodních odděleních, kde se tradičně odehrává podstatná část policejní práce. A jací tedy budou zdejší absolventi, taková bude, nadneseně řečeno, i tuzemská policie...

"Projevilo se, že dnes už policie nedělá nábor, nýbrž výběr," říká ředitel Musil. "A znát je i potěšitelný fakt, že pověst policie mezi veřejností se zlepšila. Noví studenti jsou všeobecně vzdělanější, a vědí, proč chtějí být policisty. Mají také motivaci a chtějí to ve službě někam dotáhnout."

Škola je městečkem ve městě, v mnohém si vystačí: ale právě proto se nechce uzavírat před lidmi zvenčí, před "civily".

Svou snahu prokazuje pravidelnými besedami, na nichž se v auditoriu zdejšího sálu scházejí posluchači z řad studentů, pedagogů - ale i občanů města Brna.

"Neděláme žádný nábor, zveme jen prostřednictvím novin a rozhlasu. Někdy přijde víc lidí, někdy méně, zažili jsme takřka ´vyprodané´ hlediště, ale několik desítek zájemců si k nám najde cestu vždycky," říká Zuzana Armutidisová, které na brněnské policejní škole učí modelové situace a navíc má v "popisu práce" kontakty s médii a veřejností. "Témata totiž volíme ožehavá a zveme i zajímavé hosty: třeba Jiřinu Šiklovou, která mluvila o rovných - či spíše nerovných - pracovních příležitostech pro ženy a muže."

Ano, mluví se tu otevřeně a spontánně - asi nejvíc posluchačů přilákalo téma domácího násilí - to prý bylo přímo narváno. A na podzim se chystá jako úvodní beseda o sebeobraně žen...

"Jistěže se během dvou hodin a na přednášce bránit nenaučí - ale aspoň se dozvědí, kam jít, s kým se poradit, jak potřebné dovednosti získat," říká Zuzana Armutidisová.

Projektem, zvláště milým jejímu srdci, je takřečený Prokop: seriál akcí, jež brněnská policejní škola věnuje dospívajícím dětem. (Ale na tohle atraktivní téma teď už ani slovo, dohodli jsme se na zvláštní reportáži, kterou jí v nejbližsí době věnujeme - a pak prozradíme víc...) Projekt, který nese další mužské jméno - Jakub - je naopak ryze interní školní záležitostí. Paradoxně se ovšem neodehrává v areálu školy, ale mimo něj - takříkajíc v plenéru.

"Jedná se o výjezdové osmihodinové zaměstnání, zasvěcené modelovým situacím," vysvětluje ředitel Musil. "Vyvezeme zkrátka celou třídu našich studentů na venkov, kde zřídíme fiktivní obvodní oddělení a necháme je řešit pestrou plejádu reálných případů, s jakými se budou běžně setkávat: od dopravní metody přes vloupání do rodinného domku až třeba po náhlé úmrtí..."

Samozřejmě, že studenti nejsou ponecháni svému osudu: nad jejich snažením bedlivě bdí zhruba tucet kantorů, všechno jejich konání se navíc pečlivě dokumentuje na video. A až ona náročná služba skončí, nastane promítání, debata a podrobný rozbor: chyb, ale i toho, co se povedlo.

"Takové akce jsou pochopitelně náročné na lidi i prostředky a v běžném provozu školy představují cosi navíc, ale ohromně se nám osvědčují," říká ředitel.

Teorie zkrátka zůstává šedá a strom života je tak svěže zelený. A akce Jakub nabízí ústrojné propojení obojího.

"Poznal jsem v poslední době policejní školství řady evropských zemí a uvědomil jsem si, že už rozhodně nejsme pozadu," říká brněnský ředitel Musil. "Udělali jsme kus dobré práce. Jiná věc je délka základního studia: kýžených osmnáct měsíců představuje v Evropě minimum, u nás zůstává zatím pouhý rok: na víc zatím resort nemá, ale s prodloužením se výhledově počítá."

Každopádně se už velmi zlepšilo technické vybavení školy: všechny odborné předměty dnes mají speciální učebny, přímo chloubou Brněnských jsou třeba ty pro modelové situace. Mají kupříkladu perfektní hospodu, byt jak klícku, ale taky třeba parádní policejní stanici - včetně cely pro delikventy..."

"Když k nám přijdou šéfové z obvodů, škrábou se kolikrát na hlavě a říkají: vy ty vaše žáky rozmazlujete, v praxi je tak pěkné prostředí nečeká! Ale my je přesvědčujeme, že přece neučíme své studenty pro současnost, ale pro zítřek! Nehledě k tomu, že pěkných služeben přece přibývá i v reálu."

Chloubou brněnské policejní školy je zdejší plně automatická střelnice pro krátké kulové zbraně: když se tu sjedou na školení bojaři ze všech okresů, shodnou se, že lepší zařízení v České republice prostě neexistuje. A parádní je i "hračka" zdejších dopraváků: dvojitý spřažený trenažér pro výuku jízdy, na němž si policejní adepti řidičských průkazů osvojují základní návyky za volantem. Než je přísní učitelé posadí do opravdových aut a vyjedou s nimi do brněnských ulic... Počítač simuluje společnou jízdu dvou vozidel v konkrétní městské či venkovské krajině: jeden vůz pronásleduje druhý. Jde ovšem o podstatně autentičtější zážitek než při počítačové hře: zorné pole řidiče má víc než 180 stupňů, adept musí nejen kroutít volantem, ale užívat spojku, plyn, brzdu, řadit, ukazovat směr. A když vjede do zatáčky moc rychle, narazí do kandelábru nebo do zdi - a sedačka s ním hezky varovně zatřese...

Studenti policejní školy se ale v rámci osnov učí nejen řídit osobní auto (a někteří také motocykl - k dispozici jsou třistapadesátky jawy - a na přání vysílajících útvarů výjimečně i autobus), ale především musí dokonale ovládat předpisy.

"Třebaže jde o "pořádkáře", v praxi budou běžně řešit dopravní přestupky, ale i drobnější nehody - a tak musí tuhle oblast zvládnout stejně jako příští "dopraváci", vysvětluje kapitán ing. Vlastimil Vosinek, učitel oddělení dopravní služby.

Policejní školy se dnes snaží o maximální sepětí se životem, s policejní praxí, s výkonem služby. Což platí nejen v případě základní odborné přípravy, ale zejména v oblasti kurzů pro policisty z praxe, jež třeba brněnská škola připravuje a pořádá vlastně "na objednávku".

"Připravili jsme třeba pětitýdenní kurz pro vedoucí obvodních oddělení a jejich zástupce. Snažíme se naučit lidi řídit lidi..." říká major Karel Koloušek.

Do školy přicházejí na kurz jak zkušení kozáci, leckdy absolvovavší Policejní akademii, tak i zelenáči, kteří se ve vedoucí funkci ještě ani pořádně neohřáli. Nikdy však není dáno předem, pro koho bude učební látka těžší. Zejména obávaný předmět řečený právo je stále v pohybu, předpisy se mění snad denně: a zvládat všechny kličky a smyčky paragrafů je pro policistu na šéfovském postu přece základem všeho.

"Snažíme se policisty především vzdělávat po odborné stránce, to je naše hlavní poslání," říká plukovník JUDr. Mgr. Jiří Musil, brněnský ředitel, "ale nezapomínáme ani na fakt, že jde převážně o mladé lidi, kteří svůj pohled na svět a vztah k životu teprve formují. A tak jim vštěpujeme - hlavně v předmětu, který se jmenuje deontologie - i základní znalosti společenského chování. Chceme, aby pochopili, že jako policisté sice zastupují státní moc, zákon - ale současně zůstávají občany téhle země jako každý jiný. A nesmějí se nikdy vůči lidem chovat povýšeně a arogantně."

Jan J. VANĚK