Britové měli zásadu, že jejich královny nemají nohy: aby na poddané nechodily hříšné myšlenky. O králích se v tom ohledu nemluví, a jak víme, mravní by se mezi nimi snad našli taky, ale byla by to šichta.

S politiky současnými, tedy víceméně volenými, to ovšem není ani o trochu lepší. Případné pochybnosti těch, kdož v nedávné minulosti uvykli k pánům nahoře vzhlížet jak ke svatým obrázkům, rychle rozptýlí kniha francouzského publicisty a historika Patricka Girarda nazvaná jednoznačně: Vládnou nám donchuáni. Žádný otazník! Tečka.

Autor se vrací do minulosti, aby však s nemenší solidností zpracovat i události bezmála žhavé. A před námi vyvstává fakt, že i nejváženější politici a státníci byli a jsou pouzí mužové, zmítaní vášněmi a prachsprostým chtíčem. Ono je to vlastně přirozené: funkce nedělá z chlapa kastráta, ba právě naopak: pro ženské pohlaví se takový význačný soudruh či pán stává atraktivnější a svůdnější.

Ocituji jen pár názvů kapitol: Marianna aneb republika s parůžky, Jak krásná byla republika ovládaná smyslností, Jednou nohou v hrobě, druhou v Kámasútře, Amerika chorá sexem, Nepříliš katolický prezident... Líbí? Dlužno podotknout, že obsah vskutku odpovídá slibným titulkům. Patrick Girard shromáždil množství faktů a nebere si servítky - na straně druhé má jeho studie předaleko k bulváru a nechutnostem. Pravda může uvádět leckoho do rozpaků, ale to jí neubírá na síle.

Knihu v překladu Pavla Starého vydalo nakladatelství Themis - a nezbývá než doufat, že se záhy najde i tuzemský autor, jenž pohlédne na domácí politickou scénu stejně pozorně, neúprosně a přitom vkusně.

(-ěk)