Měsíčník Policista

Crok von Klabautermann a ti druzí

Jsou to téměř na den čtyři roky, co se tehdy tříletý německý ovčák Crok von Klabautermann a jeho pán Günter Hirtler připravovali na příjemný večer u televize. V té chvíli zvonil telefon a kolega policista sděloval, že v jejich blízkosti byl vyloupen supermarket a pachatelé jsou na útěku. A tak se oba vypravili na označené místo podél řeky March, tedy Moravy, potkali se se zasahujícím vozem, a Crok byl vyslán do porostu, kudy asi lupiči prchali. Jenže až teď se Hirtler dozvěděl, že jsou zřejmě ozbrojeni.

Za chvíli začal pes štěkat, jasné znamení, že někoho nebo něco objevil. Policista v domácím oblečení s bundou, neozbrojený, bez baterky se vydal po stopách Croka, který se už vrhal na podezřelého člověka. Když byl lupič vyzván, aby vyšel z křoví ven, uposlechl, jenže opačným směrem, přímo přes ledový vodní kanál - a Crok za ním. Bohužel s předepsaným košíkem na tlamě, takže mohl počítat jen se silou svých tlap. Prchající tenhle jeho hendykep využil, potápěl se a rval psa s sebou, pokoušel se ho utopit. V té chvíli policista Hirtler hodil do sněhu mobil, a tak jak byl - s bundou po kapsách s doklady, penězi a rodinnými fotografiemi - pádil psovi na pomoc. Podařilo se mu sundat Crokovi košík - a pak souboj psa s lupičem měl jasného vítěze. Už ani nezapíral. Na druhém břehu stála paní Hirtlová s teplým oblečením (jen na suché bačkory zapomněla) a také Crok byl zabalen do teplých dek...

Ve Vídni toho času pracuje 110 čtyřnohých komisařů a připravuje se tucet štěňat. Když je některému z "Rexů" osm nebo devět let, patří už do kategorie "Hacklerregelung", tedy po dlouhodobě namáhavé práci do předčasného důchodu a už má svého nástupce. "S vlastním chovem jsme mimořádně úspěšní," říká podplukovník Harald Wieshofer, velitel vídeňské jednotky psovodů a jejich svěřenců. "Až dosud jsme vychovali 19 psů, 18 do služeb policie, jednoho do soudní stráže." Ale psy získávají i z jiných chovů. K přijímací zkoušce je však připuštěn sotva jeden ze čtyř nabízených, jen ve výjimečných případech dva. Jak jejich "nábor" vypadá? Magazín ministerstva vnitra Öffentliche Sicherheit zná podrobnosti:

Podle podplukovníka Wieshofera musí test psa bavit, má projevit živost a že je rozený průzkumník. Prvním testem je odolnost vůči střelbě (Schussfestigkeit). Zatímco běží, jede vedle něj policejní auto a každých deset metrů zazní výstřel provázený služební sirénou. Psa to nesmí vyvést z míry, ani následující prudký start auta nebo dramatické brzdění.

Pak jde zkoušený po nejrůznějších materiálech: po asfaltu, kameni, dlaždicích, linoleu. A když za ním s rámusem spadne bedna, nesmí se ani leknout, ani utéct. Na kovové podlaze se nesmí klouzat a už vůbec ne zkoprnět.

Nejdůležitější vlastností policejních psů je sociální chování vůči lidem a zvířatům. Zkoušený "Rex" se smí o ostatní psy zajímat, smí štěkat, ale nesmí být agresivní nebo se dát na útěk. Musí umět chodit po kluzkých schodech a nebát se jít temnou chodbou. Pokud si do tmy netroufá, jeho zkouška končí. Pokud se do temna odváží, zkoušející policista jde za ním a baterkou si ověřuje, zdali si uchazeč o policejní práci vykračuje odvážně, nebo jen nejistě, defenzivně.

Následně musí prokázat, že bude umět ochránit svého dvounohého partnera. Má za úkol zakousnout se do (dobře vypolstrované) ruky "nepřítele" a musí vydržet ránu přes hřbet nebo boky - v případě ohrožení by to bylo důležité pro přežití "páníčka" i jeho samého. Pokud se dá ranami odradit, vypadne z testu. Při simulovaném přepadení musí opět do zcela tmavého prostoru a neohroženě následovat křičícího "pachatele". Pokud to neudělá na jedničku, je jeho další osud v policejních službách s otazníky. Pak musí pobíhat mezi lahvemi a nejrůznějšími překážkami - a nic z toho ho nesmí rozrušit.

Poslední test není na pohled zajímavý, ale pro osud psa rozhodující: je přivázán ke stromu a s příkazem "zůstat" ho psovod opustí mimo jeho rozhled. Přiběhne pokušitel, který ho láká nebo na něj řve, vyhrožuje mu bitím, a pes smí štěkat, smí se bránit, ale co nesmí udělat - ze strachu se vytrhnout a utéct. Psovod je sice pramenem jeho síly, ale ani bez vůdce smečky se pes nesmí cítit opuštěn. Pokud při této zkoušce neobstojí, jsou jeho šance na práci v policii nulové.

Vídeňská psí jednotka jsou z části nearistokrati na čtyřech nohách, pouze tak ze 60, maximálně 70 % se dají vystopovat jejich předci. Jsou tu různé typy ovčáků, obří knírač, dobrman, rottweiler. Jeden americký bloodhound je specialista-stopař. Boxery nechtějí, alespoň ne v nejbližší budoucnosti, protože často trpí kyčelní dysplazií a syndromem Cauda-Equina, chorobou páteře.

Výchova je celoživotní a začíná se s ní po osmém nebo dvanáctém týdnu. Patří k tomu třeba hra s nafukovacími balony: když jeden praskne, psa to nemá vzrušit a pak ho později, když je starší, nevzruší střelba ze zbraně. Učí se také šplhat po zdi, skákat ze dvoumetrové výšky, běhat po kluzkém materiálu, přeskočit půldruhého metru vysoké křoví, udržet se na laně nad vodou. Nejdůležitější součástí výcviku je vyhledávání lidí a věcí. Kurz trvá deset až třináct týdnů a přibližně po půl roce následují tři týdny zdokonalování. Poté je možná další specializace v šesti až dvanáctitýdenním kurzu. Navíc musí pes s psovodem strávit ročně 120 hodin dalšího vzdělávání.

Vídeňští policejní psi se mohou specializovat v sedmi odbornostech, přitom je třeba dbát na to, že některé nejsou vzájemně kompatibilní a nemůže je zvládat jeden a týž pes. Například pes schopný vyhledávat mrtvoly nemůže pracovat současně jako vyhledavač výbušnin. Záměna pachu by mohla být smrtelná.

Podle mínění i zahraničních odborníků je pes se svým doprovodem mimořádně úspěšný na sportovních stadionech - prý jeden každý nahradí až čtyři další policisty. Nejžádanější jsou psi vyhledávající drogy, a tak se při jednotce vytvořil speciální tým Suchtmitteleinsatzteam (SMET), který je na speciálním telefonním čísle 24 hodin denně kdykoli k dispozici.

"Už když pes leží ve služebním voze, je to něco docela jiného, než když spí doma u kamen," říká Harald Wieshofer. "Nikdo to ještě nezkoumal, ale podle mne je noční služba pro psy stejně náročná jako pro jejich páníčky a paničky." Jeho jednotka má ve Vídni čtyři opěrné body, na nichž je od rána do rána připraveno dvanáct psovodů a jejich čtyřnohých kolegů. "Snižovat v noci jejich počet by bylo kontraproduktivní," soudí Wieshofer. "Během dne nás zaměstnávají dealeři drog, v noci vloupání."

Crokem von Klautermann jsme začínali a ještě se k němu vrátíme. Kdy bylo Güntrovi Hirtlerovi úzko a zvažoval, zdali nemá dát psovi povel "stůj!" a akci odvolat? Byli na obchůzce ve 2. vídeňském okrese, viděli drogového dealera v akci - ale on i zákazník, když spatřili policii, se dali na útěk - a nakonec i přes širokoproudou silnici u dunajského kanálu. Ve chvíli, kdy se Crok za nimi vypravil, padla červená a auta se začala rozjíždět. Zavolat stůj!, nebo psa nechat běžet a držet mu palce? Hirtler se bleskem rozhodl pro druhé řešení, psovi se podařilo přeběhnout, dostihnout obchodníka se smrtí (černé pleti) a podrazit mu nohy. Každý "Crok" či "Rex" musí mít ale při pronásledování na čumáku košík, jinak je jeho zásah považován za "životu nebezpečné použití zbraně" a je určen přísnými pravidly. Jenže v běhu se psovi košík uvolnil a bylo vymalováno.

Kdy mu to Crock omylem oplatil? Základním zákonem je ochrana náčelníka tlupy. A tak když spolu honili pachatele, který se vloupal do poštovního úřadu, při nastálé rvačce těch dvou se Crock zakousl do dvou lýtek. Jedno z nich bylo bohužel Hirtlera. Lupič i policista byli dopraveni do nemocnice a Crok byl na dva týdny bez pána a bez práce.

Po namáhavé práci rekreace - pro Croka to bude přibližně tak za dva roky, a tak už Günter Hirtler cvičí jeho nástupce. Jmenuje se Gangster a je to opět německý ovčák. Jako nejmladší člen smečky a Crokův žák už také vyrůstá v rodině Hirtlerů - pána, paní a dvou dětí. Jeden potenciální spokojený důchodce tamtéž, druhý sice Gangster, ale vyškolený na straně práva.

* * *

Rakušani loni přišli o četnictvo, ale získali Bundespolizei, jednotnou Spolkovou policii. A spolu s ní i 401 čtyřnohých komisařů. Umísťovali je tak, aby byli na vyžádání nejpozději do 60 minut na místě. Až na dvě jsou ve všech hlavních zemských, ale kde je třeba i mimo ně.

Jsou rozmístěni tak a v takovém počtu, aby byli 24 hodin denně po celém Rakousku v pohotovosti jak odborníci-psovodi, tak odborníci-psi. A ve spolkových i zemských střediscích se cvičí dorost. Největším rakouským cvičištěm je se svými 16 hektary Strebersdorf. Druhé největší výcvikové středisko je v Bad Kreuzen.

* * *

Vídeň: mezi jejich 110 tam pracujícími policejními psy je mnoho mimořádných specialistů: 29 z nich umí vyhledávat drogy, 13 umí vypátrat trhaviny, 6 se orientuje v požářišti, 6 rozezná zápach mrtvol - i ve vodě - 5 vycítí krev a 2 mají perfektní nos na rozeznání padělaných peněz od pravých. Podobnou schopnost má v Rakousku ještě jeden pes v Korutanech a jeden v Horních Rakousích.

V roce 2004 asistovali vídeňští policisté a jejich psi při více než 30 000 nasazeních. Převážně šlo o vyhledávání trhavin a drog a vystopování násilných trestných činů a krádeží. Psi specializovaní na drogy objevili 71 kg pryskyřičného extraktu konopí (na hašiš), 9 kg marihuany, 6, 32 kg heroinu, 2,5 kg polotovarů a 5,5 kg kokainu.