Měsíčník Policista

Předcházení katastrof

Povídala Maruška: "Sestro milená, v lednu přece jahody nerostou."
Zlá sestřička ignorovala rozumnou námitku a vyhnala děvče do mrazivého větru. Naštěstí v lese u ohně sedělo dvanáct měsíčků. Leden předal vládu Červnovi, plameny se rozhořely a na pár chvil dýchlo na kraj vrcholné jaro.

Klima na povel

V sousedství areálu příbramské nemocnice na Zdaboři se něco podobného odehrává den co den. Klimatická komora je prosklená uzavřená místnost, ve které se nejen po libosti střídají roční období, ale je zde možno napodobit prakticky jakékoliv přírodní podmínky na zeměkouli. Od zapařeného vedra tropických pralesů, přes mrazivé vichry severu, až po suchý žár písečných pouští. Není nutno máchat kyjem nad vatrou. Stačí vydat pokyn počítači a ze sedmdesáti stupňů nad nulou máme minus pětatřicet a vítr fičí rychlostí pět metrů za sekundu. Horolezci si tu mohou testovat nejnovější výbavu. Ono je totiž něco jiného lézt do spacáku na zasněžené Šumavě nebo prožít noc na ledu za polárním kruhem. A vše za přísného dozoru lékařů. Přístroje průběžně měří tělesnou teplotu, krevní tlak, srdeční tep a další fyziologické hodnoty, které jsou pro danou zkoušku zapotřebí.

Voják zahraniční jednotky si tu v neprůstřelné vestě a plné polní vyzkouší chůzi či běh v podmínkách odpovídajících rovníkové Africe, záchranář těžkou práci v kilometr hluboké zavalené šachtě, vědec pouť amazonskými pralesy.

"Svět se zmenšil," poznamenal MUDr. Stanislav Brádka, "dneska stačí pár hodin cesty letadlem a člověk je v docela jiném, často velmi nevlídném prostředí. Zde si může s velkou přesností ověřit, jak bude jeho tělo reagovat, sám pozná, co ho skutečně čeká. Expert pro střední východ, cestovatel, vědec. Čas od času musíme třeba oznámit - ne pane, jste sice perfektní odborník, jenže účast v expedici vám nemůžeme doporučit, nemáte v pořádku srdíčko a snadno by vás to mohlo stát život. Je to sice smutná zpráva, ale mnohem lepší, než někoho na sebevražednou misi vypravit."

Komora přestala napodobovat arktické podmínky a změnila se v malé peklo. Žár hořícího města. V ochranných oděvech a v plynových maskách nastupují dovnitř členové speciálních záchranných jednotek. A budou tu pracovat desítky hodin, podobně, jako kdyby skutečně došlo k nějakému neštěstí, katastrofě, nebo k válečnému konfliktu.

SÚJCHBO

Poněkud strašidelná zkratka znamená - Státní ústav jaderné, chemické a biologické ochrany. Oficiálně byl zřízen prvního ledna roku 2000 jako příspěvková organizace Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Jeho úkolem je hodnocení účinků jaderných, chemických a biologických látek na člověka a prostředí, včetně hodnocení individuálních i kolektivních prostředků ochrany před těmito látkami.

Historie celé instituce je všem mnohem delší než těch úředních pět let. Všechno začínalo v příbramských dolech, jedna zdejší 1682 metrů hluboká šachta byla kdysi nejhlubším dolem v Evropě. Pracovat v takové hlubině rozhodně nebyla žádná legrace. Teplota neochlazené horniny přesahovala čtyřicet stupňů Celsia, k tomu se přidávala devadesátiprocentní vlhkost vzduchu. Po každém odstřelu se rozdrcená skála kropila vodou, aby se omezil prach. Lékaři a další pracovníci Ústavu hygieny práce v uranovém průmyslu nafárali stovky hodin, aby mohli exaktně stanovit vliv extrémních pracovních podmínek na zdraví člověka. Půl druhého kilometru pod povrchem snímali havířům EKG, měřili krevní tlak, příjem i výdej tekutin, množství kyseliny mléčné v unavených svalech a spoustu dalších fyziologických parametrů. Teprve později vzniklo pracoviště, které umožnilo nasimulovat podobné podmínky na povrchu a rozsah výzkumů se velmi rozšířil. Už nešlo jen o horníky, ale také o hasiče, záchranáře či sportovce, prostě o lidi pohybující se v nějakých extrémech. A současně s medicínským vyšetřením se tu začaly testovat i předměty ochranné. Od spodního prádla, přes horolezecké bundy, spací pytle či armádní protichemické oděvy nebo plynové masky.

Sloučením Ústavu hygieny práce v uranovém průmyslu a Centra medicíny katastrof vznikl Ústav pro expertizy a řešení mimořádných situací. K dalšímu kroku pak došlo ve vzpomínaném lednu roku 2000.

Státní ústav jaderné, chemické a biologické ochrany sídlí v Kamenné u Příbrami, odloučená pracoviště má v Příbrami, Brně, Praze a Dolní Rožínce.

Jaderná ochrana

Pět let před koncem devatenáctého století vložil německý fyzik Wilhelm Röntgen ruku mezi fluoreskující stínítko a odražené katodové paprsky. Spatřil zřetelnou kresbu kostí prstů i dlaně a uvědomil si, že se ocitl na prahu jednoho z největších objevů v lékařské diagnostice. Záhadné záření bylo nazváno paprsky X. O několik měsíců později Francouz Henri Becquerel při pokusch s fluorescencí téměř náhodou zjistil, že zabalená fotografická deska byla v naprosté tmě exponovaná sloučeninou uranu. Nevysvětlitelné záření bylo nazváno radioaktivitou a manželé Curieovi po letech dalšího bádání zprvu mlhavé představy o nově objeveném jevu velmi upřesnili. Ukázalo se, že existuje několik různých typů radiace, které jsou podle řecké abecedy označovány písmeny alfa, beta a gama. Kladně nabité částice alfa tvořené jádry helia a volně letící elektrony částic beta se v magnetickém poli vychylují na opačné strany, záření gama je elektricky neutrální a magnetické pole na něj nepůsobí. Zatímco částice alfa neproletí ani listem papíru a částice beta zastaví například hliníková fólie, záření gama je nejpronikavější a lze je odstínit jen silnou vrstvou olova. Částice gama pronikají hluboko do každé látky, mohou měnit a narušovat chemické vazby, při práci s radioaktivními materiály představují největší nebezpečí.

Součástí SÚJCHBO je mimo jiné autorizované meteorologické středisko a kalibrační laboratoř pro měřidla objemové aktivity radonu. Je akreditováno na měření radonu a jeho ekvivalentní objemové aktivity.

"Kde kdo umí měřit, ježe my to dovedeme s kulatým razítkem," usmál se ředitel ústavu doktor Brádka. "Z hledika znalecké úrovně dokonce s tím nejkulatějším. Když byl ještě metr definován jako zlomek zemského kvadrantu, tak v Mezinárodním úřadu pro míry a váhy v Sévres u Paříže byla uložena platinoiridiová tyč a vzdálenost mezi vrypy na ní byla závazná pro měřidla všude na světě. Podobně tak my jsme jakousi zárukou přesnosti pro měřidla objemové aktivity radonu a ekvivalentní objemové aktivity radonu. Ústav dále vyhodnocuje osobní dozimetry používané v uranovém průmyslu i v ekologii.

Mezinárodní akreditace našich laboratoří znamená, že postupujeme podle přesných vyšetřovacích metod, metodik a norem, které jsou respektované. Naše postupy je možno opakovat i v jiných laboratořích v zahraničí, výsledek, který my potvrdíme, je uznávaný a platný prakticky všude v EU."

Chemické vraždění

Traduje se, že chemické zbraně v moderním slova smyslu byly poprvé použity až v první světové válce. V roce 1915 německá armáda nasadila bojový plyn na frontě nedaleko belgického města Ypres. Za mírného větru vanoucího k anglickým pozicím chlór vypuštěný z ocelových lahví usmrtil víc než dvacet tisíc vojáků a do té doby téměř neznámé městečko získalo nechtěnou proslulost v názvu bojového jedu. Yperit.

Prosté nahlédnutí do historie však říká, že není nic nového pod sluncem a chemie ničila vojska mnohem dřív. Například roku 1301 v království Českém. Shodou okolností tenkrát sehráli důležitou roli také havíři, tehdy ovšem kutnohorští. Vojska Albrechta Habsburského oblehla Kutnou Horu, král Václav II. se chystal k rozhodující, osudové bitvě. K boji však nedošlo. Albrechtovým ležením protékal potok Pácha, později zvaný Vrchlice, a horníci prý tehdy otrávili jeho vodu jedovatou struskou ze stříbrných dolů. Celková otrava vyvolávající úplavici zničila cizí armádu dřív, než došlo na meče. Ústup se změnil v zoufalý úprk a syn Přemysla Otakara získal velkou satisfakci za Moravské pole.

"Konec bipolárního rozdělení světa přinesl euforické uvolnění, ovšem také jakousi neoprávněnou lehkomyslnost," řekl Stanislav Brádka. "Zrušena byla spousta rozumných bezpečnostních opatření, která měla do té doby na starosti například civilní obrana. A to je myslím velmi pošetilé, neboť nebezpečí katastrof hrozí pořád. Od převržené cisterny s jedovatou látkou, přes havárii továrny či únik čpavkové náplně ze zásobníků zimních stadionů až po útoky teroristů. Od jedenáctého září roku 2001 je svět jiný, než byl dřív. Spoléhat se, že zrovna nám se teroristické akce vyhnou, je přinejmenším neodpovědné. Fosgen, Sarin, Yperit... Bojové chemické látky jsou obecně známé, pro případné teroristy dnes není problém takové chemikálie získat a rozšířit je. Z tohoto ohledu jsou nejzranitelnější body v místech, kde se schází velké množství lidí. Stanice podzemní dráhy, velkoobchody, výškové budovy, vlaky, odbavovací haly mezinárodních letišť. Je proto nutné mít přesně připravené evakuační plány a postupy, nezvládnutá panika dokáže zpravidla způsobit větší škody nežli jed sám."

Biologické zbraně

Dnes se to místo na poloostrově Krym jmenuje Fedosia, na počátku čtrnáctého století se opevněnému přístavu říkalo Kaffa. Byl spravován bohatými italskými kupci z Janova a vyhlídka na tučnou kořist byla zřejmě jedním z důvodů, proč roku 1346 vojsko tatarského chána Džanibega pevnost oblehlo. Obránci dlouho odolávali všem útokům, v ležení Tatarů vypukl mor, a chán nařídil mrtvá těla katapultovat za hradby města. Nákaza propukla rychle a strašlivě. Vyděšení Janované Kaffu opustili, ale na svých lodích zavlekli nemoc do sicilské Messiny, odkud se rozšířila do většiny středomořských přístavů. A potom dál na sever. Epidemie zvaná Černá smrt tenkrát připravila o život téměř jednu třetinu populace středověké Evropy.

"Dnešní totalitní režimy a teroristické organizace vyvolávají větší strach z možnosti biologického útoku než z případného použití nukleárních zbraní. Atomové zbraně chudých, se trochu stereotypně říká vražedným biologickým prostředkům," pokračoval MUDr. Brádka. "Jejich výroba je principialně náramně snadná. Stačí živné médium, stálá teplota, kultura, která se sama lavinovitě množí. Něco podobného se dá připravit i ve velmi primitivní laboratoři, hrozba je tím pádem opravdu reálná. Jsou například známa dvě místa na světě, kde se z vědeckých důvodů přechovávají kmeny černých neštovic. Koncem sedmdesátých let se přestalo s preventivním očkováním a obrovská skupina mladých lidí je proti této strašlivé chorobě bezbranná. Snadno si lze představit, co by se dělo, kdyby zárodky dostal od rukou terorista. Navíc, nemusíme často ani hledat nějaký zákeřný záměr. Vezměte si současnou atmosféru kolem ptačí chřipky. Leccos je přehnané, ale kdyby opravdu obávaný vir zmutoval, kdyby se stal skutečně snadno přenosný z člověka na člověka, mohla by vypuknout epidemie, na jakou není prakticky připraven žádný stát na světě. Skutečný nepřítel v takové situaci totiž není virus, ale čas. Nejdřív je nutno na dané onemocnění získat lék. Taková práce se trochu podobá hledání správného klíče do neznámého zámku. Když konečně zapadne a funguje, potřebujete nejméně půl roku, aby byla pro všechny obyvatele vyrobena příslušná vakcína. Potom je nutno zařídit distribuci k ohroženým pacientům, a teprve pak může lékař lék aplikovat. Jestli ovšem po takovém půlroce ještě budou k dispozici nějací lékaři, neboť oni a ošetřující personál patří k nejohroženější skupině obyvatelstva. Jistě, maluju čerta na zeď, to je kus zatíženosti z profese. Je ovšem lepší čerty kreslit, než se jimi nechat zaskočit."

Antrax

Hromadné umírání krav, ovcí nebo koz se za starých časů přičítalo čarodějnicím, které dokážou uřknout stádo nepřátelským pohledem. Nástup mikroskopu povrchní diagnozu poněkud upřesnil. Roku 1849 objevil německý lékař Pollender v krvi uhynulých krav podivné, tyčinkám podobné útvary, o několik let později Robert Koch prokázal, že jde o živé, rostoucí a dělící se bakterie, později nazvané Bacillus anthracis. Louis Pasteur okamžitě pochopil význam Kochova objevu a začal připravovat očkovací látku, která by mohla před antraxovou infekcí hospodářská zvířata ochránit. Opakovaným pěstování se mu podařilo získat bakteriální kmen, který už nezpůsoboval vážné onemocnění, ale zůstala mu schopnost vyvolat v organismu imunitní odezvu. Vypráví se, že pan Pasteur byl trochu divadelník a představil výsledky své práce vskutku okázale. Zástupu profesorů, vládních úředníků, lékařů a zvěrolékařů předvedl dvě stáda ovcí. Jedno očkované, druhé nikoliv. Poté byla zvířata uměle nakažena antraxem. Všechny očkované kusy přežily, neočkované uhynuly. Slavný přemožitel neviditelných dravců byl tehdy oceněn křížem Čestné legie a po zavedení vakcíny do praxe klesla úmrtnost stád na antraxovou infekci téměř na nulu. Během dalších let se dobytek mohl cítit bezpečně, lidé však ne. Z antraxových zárodků zvaných spóry se stala zákeřná biologická zbraň.

"Když se po jedenáctém září objevily ve Spojených státech zásilky se skutečnými či domnělými antraxovými zárodky, vyvolalo to celosvětovou vlnu, která se nevyhnula ani naší republice. Psychopaté, lidé toužící po větší důležitosti, vtipálci, závistivci, hlupáci, těžko vyjmenovat všechny důvody, který vedly k tomu, že se objevily desítky a ve vrcholném období dokonce i stovky balíčků či obálek denně. Zpočátku nebylo jasné, která instituce se má zkoumáním takových vzorků zabývat. V úvahu přicházela armáda, Ministerstvo zdravotnictví i policie. Kriminalistický ústav je například na podobné rozbory vybaven, ale je přetížený a bylo by to na úkor jiné práce. My patříme svými diagnostickými možnostmi v oblasti chemických toxických látek i biologie k vrcholu integrovaného záchranného systému, a tak jsme se úkolu ujali. Dopadlo to ovšem jako v pohádce o převoznickém vesle, jednorázová záležitost se změnila na stálou, dnes už nikoho ani nenapadne, aby nějakou podezřelou zásilku vozil jinam než k nám. Člověka nejvíc mrzí, že to stojí spoustu peněz, které jdou z kapes nás všech. Naprosto zbytečně. Myslím, že v ČR neexistuje významná instituce nebo osobnost, které by nějaký údajně antraxový dárek nebyl doručen. Snad dovedu trochu pochopit motiv odesilatele, který tak ventiluje svou zlobu - má pocit, že někdo, koho nemá rád, bude mít strach a špatné spaní. Jenže ono to tak stejně nefunguje. Strach budou mít nanejvýš upracované ženské v podatelně nebo v sekretariátu, k adresátovi se zásilka nedostane. Zpravidla se ani nedozví, že mu někdo něco takového poslal."

Nález

Stan v podobě dlouhého tunelu vypadá jako výrobní linka nějakého moderního závodu. Podlaha odolná proti yperitu, trysky s univerzálním dekontaminačním roztokem,

"Naše laboratoře jsou mobilní," řekl doktor Brádka, "není problém postavit dekontaminační linku třeba na Václavském náměstí. Navíc jsme v rámci uzavřených dohod k dispozici i v mezinárodním měřítku, stačí pokyn ministerstva zahraničí a do dvanácti hodin jsme i s potřebnou technikou připraveni k odletu na letišti v Praze nebo v Brně."

Nálezy přivážejí zpravidla hasiči v plynotěsných sudech. Následují zkoušky na nejnebezpečnější záření gama a posudek pyrotechniků, který vyloučí možnost, že zkoumaný předmět může explodovat.

Připravena je speciální tlaková nádoba, ve které lze bez nebezpečí otevřít i Pandořinu skřínku, u ní pak měřící kolona s chemicko-biologickým hmotnostním spektrometrem. Přístroj dokáže rozhodnout, zda vzorek má dál putovat do biologické, nebo do chemické laboratoře.

Zajímavosti?

Třeba podlouhlá průhledná bedna připomínající rakev pro Sněhurku.

"Může se stát, že lidé, kteří přišli do styku s nějakou problematickou látkou, jsou kontaminování natolik, že by to bylo nebezpečné pro jejich okolí," vysvětloval Stanislav Brádka. "V ústavu jsme proto vyvinuli takový přenosný box se samostatnou filtrací vzduchu. Pohodlně v něm můžeme pacienta ošetřit, a pak přepravit sanitkou nebo helikoptérou do příslušné nemocnice."

Ochranné obleky připomínající kosmické skafandry, zásahové vozidlo se speciální přístrojovou technikou, která má v paměti 160 000 látek a každou kaluž, kolem které projíždí, dokáže otestovat během tří minut...

Yperituvzdorná podlaha duní pod kroky expertů a vysílačka hlásí, že na cestě k ústavu je zase nějaký podezřelý nález.

Sníh

Když jsme odjížděli, byla krajina v okolí Milína pokrytá vrstvou čerstvého sněhu. Silnice klouzala, les nad Dubencem se celý krčil pod tou záplavou. V létě tu prý rostou krásné hříbky a křemenáče. Ohýnek dvanácti měsíčků však zatím doutnal jen nepatrně, to by musela Maruška moc pěkně poprosit. V klimatické komoře Ústavu jaderné, chemické a biologické ochrany by horký srpen i vítr zvlhlý nedávnou bouřkou připravili snadno. Jenže na pohádky a na hraní nemají čas.