Dokážeme dát žákům a studentům prostor?
Mladí lidé získávají stále více informací a dovedností mimo školu. Ve škole se tak někteří nudí. Na žebříčku srovnávání úrovně vzdělání našich žáků a zbytku Evropy nedopadáme vždy nejlépe. „Určitá část odborné veřejnosti, a hlavně rodičů si klade otázku, jak propojit rychle se rozvíjející mimoškolní vzdělávání s formální školou,“ upozorňuje místopředsedkyně Senátu Miluše Horská.

Národní soustava kvalifikací

Podle názoru Jaroslava Fidrmuce, by i přes veškeré možnosti neformálního vzdělávání ani vzdělávání formální nemělo zůstat jakýmsi skanzenem. Mělo by pružně reagovat na to, jak se mění společnost. Proto se upravují rámcové vzdělávací programy, které školám vytvářejí určitý prostor, vymezují hranice. „Je ale na ředitelích škol a jejich týmech, aby svůj školní vzdělávací program inovovali. Měly by v něm být formulovány hlavní vize a poslání a současně by se měly proměňovat podle toho, jak se proměňuje společnost,“ míní náměstek ministra školství. Podle něj škola vždy zůstane základní vzdělávací institucí: „Škola nejenom, že předává znalosti a učí dovednosti, člověka také učí žít ve společnosti, naslouchat druhému a vnímat jeho názory, vážit si vlastní kultury i kultury jiných zemí.“
Jak co nejlépe využít mimoškolní vzdělávací zdroje
„Vzdělávání není jen školství a lidé si to často pletou,“ zdůraznil Ondřej Šteffl. Jakmile se začne diskutovat, během krátké doby se se otázky točí jen kolem škol. Problémy školství, nejenom českého, ale nemají příčiny uvnitř školství, a tím tam není možné hledat ani jejich řešení. Problémy dopadají z okolního světa, který se velmi rychle mění. Děti ve škole nedávají pozor, nechtějí se učit, posléze propadají u státních maturit. Učitelé jsou špatně ohodnoceni, jsou „prodávány“ vysokoškolské tituly a podobně. Proč se vzdělání a přístup k němu podle Ondřeje Šteffla změnil, má několik příčin. Jednou z nich je, že nevíme, co bude za pár let. Před dvaceti, třiceti, padesáti lety jsme to také nevěděli, ale nebyli jsme si toho vědomi. Dnes už i malé děti tuší, že svět, do kterého vyrostou, bude jiný, ale škola neví, jaký. Dítě, které dnes nastoupí do školy, skončí školní docházku za osmnáct let. „Jak ale bude svět vypadat v té době?,“ ptá se Šteffl.
Dalšími příčinami změn jsou podle něj změny v nárocích života, fakt, že studovat může dnes téměř každý, nebo skutečnost, že světem více vládnou peníze. Kromě toho se společnost výrazně individualizuje, včetně představ každého jedince o tom, jak by měla vypadat škola, a do vnímání vzdělávání zasahuje i všeobecný pocit blahobytu. Internet a informační technologie umožnily obrovský nárůst informací a informačních zdrojů. V posledních letech se k nim přidaly i vzdělávací zdroje, jako už zmíněné MOOC kurzy nebo například složité počítačové hry, jako je World of Warcraft, kterou můžete hrát pro zábavu nebo se při ní i učit. Další zdroje jsou například TED.com (obsahuje asi dva tisíce částečně otitulkovaných přednášek) nebo Khanova škola. Jen samotnými MOOC kurzy prošlo na internetu na deset milionů lidí z celého světa. Během studia musíte plnit různé úkoly, vyslechnout přednášky, zpracovat testy. Univerzita, která testy připravila, nemá takové kapacity, aby sama opravovala desetitisíce prací. Proto je systém nastaven tak, že jsou lidé pospojováni do různých studijních skupin, které si práce navzájem opraví. Po vystudování kurzu je možné získat potvrzení, respektive diplom. Důležité je, že MOOC kurzy jsou k dispozici ze všech špičkových univerzit světa, s výjimkou Oxfordu.
Dnes se můžete rozhodnout, jestli si na Karlově univerzitě vyslechnete přednášku o Howardu Gardnerovi nebo na MOOC kurzech přednášku přímo samotného Howarda Gardnera (známý americký psycholog, profesor na Harwardově univerzitě – pozn. redakce). Takže možnosti vzdělávání se v posledních třech letech otevřely nevídaným způsobem. Podle čísel z roku 2005 byl podíl formálního a neformálního vzdělávání 18 procent k 82 procentům ve prospěch neformálního vzdělávání. Školství mělo dříve na vzdělávání monopol. Ondřej Šteffl vzpomíná, že před lety bylo problémem naučit se něco, co škola nenabízela. Tím školství de facto určovalo obsah vzdělávání. Na internetu dnes najdeme nejenom informace, ale například na portálu naucmese.cz lze najít informaci o lidech, kteří umějí něco, co se potřebujete naučit, včetně třeba partnerské komunikace.
Khanova škola
Je dostupná na webu khanovaskola.cz, v anglickém originále KhanAcademy.com. Patří mezi prostředky neformálního vzdělávání, ale současně se dá využít i v tradičních školách, říká Olga Ryparová. Jednou z možností, jak se dá využít, je, že studenti si předem nastudují videa o konkrétní látce a ve škole se pak k tématu vedou diskuse. Olga Ryparová upozornila na nové webové stránky české Kahnovy školy, kde jsou nyní videa nadabovaná do českého jazyka a kromě toho obsahují možnosti procvičování látky.
Maturita bez školy
Tomáš Zahradník, zakladatel webu prostredoskolaky.cz podle vlastních slov v loňském roce odmaturoval, i když se převážně vzdělával mimo školu. „Díky mimoškolnímu vzdělávání jsem zjistil, co nechci dělat,“ říká. V prvním ročníku si myslel, že bude dělat fyziku, na Akademii věd se účastnil ročního výzkumu a celoroční soutěže mladých fyziků. Po více než roce ale zjistil, že fyziku dělat nechce. Pak uvažoval o ekonomii a politologii, získal stipendium na univerzitě v Princetownu, kde absolvoval kurz Lidská práva, ekonomie a politologie a došel k názoru, že ani tento směr není pro něj ten pravý. Kromě toho zjistil, že ho zajímá informatika, a tak rok pracoval na projektu, který ho zajímal. Dnes pracuje v IT firmě a tento obor ho stále baví. Kromě toho se naučil komunikovat se staršími lidmi a měl možnost poznat takové, kteří se stali jeho životními vzory. Během studia poznal jiné země a kultury a zkušenosti ze zahraničních univerzit pokládá za důležité. Se dvěma spolužáky začali s vlastním projektem webu Pro středoškoláky (prostredoskolaky.cz). Musel se naučit, jak sehnat na projekt peníze nebo jej prezentovat. „Zajímalo nás, jak je to mezi ostatními středoškoláky. Většina z nich necítí od ředitelů škol podporu pro své mimoškolní činnosti,“ vypráví. Myslí si, že je třeba dát žákům i studentům dostatek času na mimoškolní vzdělávání.
Zuzana Pacinová