Mimo pozornost veřejnosti

Problematika mezinárodní organizované kriminality bývá veřejností i médii nejčastěji spojována s terorismem, drogovou nebo majetkovou kriminalitou. Výrazně méně pozornosti je však věnováno mravnostní kriminalitě páchané na dětech, přestože právě tato oblast v posledních letech vykazuje značný nárůst.

V České republice je výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií druhým nejčastějším trestným činem v oblasti mravnostní kriminality. Podle policejních statistik vzrostl její výskyt za poslední rok o 22,5 %. Policie tento nárůst připisuje zejména efektivnějšímu sdílení informací z mezinárodních databází a úspěšným mezinárodním operacím, mezi něž patří i akce Kidflix.
 

Globální rozměr problému

Odhalení nelegální činnosti na platformě Kidflix, byla jednou z klíčových akcí koordinované analytiky z Europolu za aktivní účasti expertů z České republiky. Mezi dubnem 2022 a březnem 2025 se na platformu přihlásilo milion uživatelů, z celého světa. Vyšetřování odhalilo, že někteří ze zatčených nejen sledovali a nahrávali nelegální obsah, ale přímo se podíleli na sexuálním zneužívání dětí.
 

Extrémní zátěž vyšetřovatelů

Rozkrývání takto rozsáhlých případů s sebou nese obrovské nároky na kapacity orgánů činných v trestním řízení. Analytici museli během vyšetřování manuálně analyzovat tisíce videozáznamů a fotografií, což představuje stovky hodin vysoce zatěžující práce.

Právě psychická zátěž kriminalistů je přitom dlouhodobě opomíjeným aspektem boje proti této formě kriminality. Dlouhodobý kontakt s extrémně citlivým a traumatizujícím obsahem zvyšuje riziko sekundární traumatizace, syndromu vyhoření a dalších negativních dopadů na duševní zdraví vyšetřovatelů.
 

Platforma FACIS

Na tento problém reagoval výzkumný projekt řešitelského týmu z Vysokého učení technického v Brně a Českého vysokého učení v Praze. Projekt se zaměřil nejen na zvyšování efektivity vyšetřování, ale také na ochranu duševního zdraví kriminalistů. Vyvinutá sada softwarových nástrojů umožňuje automatizovanou analýzu rozsáhlých objemů dat, zejména obrazového a video materiálu. Vyšetřování, která dříve vyžadovala manuální kontrolu stovek hodin záznamů, lze nyní realizovat v řádově kratším čase.
 

Přínos pro trestní řízení i udržitelnost týmů

Digitální technologie hrají stále větší roli nejen při páchání trestné činnosti, ale i v jejím odhalování. Zavedení těchto technologií do vyšetřování má hned několik zásadních dopadů. Dochází ke zkrácení délky trestního řízení, zvýšení kapacit orgánů činných v trestním řízení a rychlejšímu odhalování pachatelů. Neméně důležitý je však pozitivní vliv na psychickou pohodu vyšetřovatelů, což přispívá k dlouhodobé udržitelnosti specializovaných vyšetřujících týmů.
 

 

Projekt byl podpořen z programu Strategická podpora rozvoje bezpečnostního výzkumu ČR 2019-2025 (IMPAKT 1) a získal Cenu ministra 2025.

S doktorem Pluskalem o bezpečnostním výzkumu, Brně i o tom, co by si s sebou vzal na opuštěný ostrov.

 

Co vás motivovalo k vyvinutí tohoto softwaru?

V rámci dlouhodobé spolupráce s bezpečnostními sbory v České republice bylo zneužívání dětí k výrobě a distribuci dětské pornografie často zmiňováno jako velmi palčivý problém, se kterým se vyšetřovatelé potýkají. Při mnohých, mnohdy i zdánlivě nesouvisejících, diskusích jsme se k tomuto tématu dostávali, což nám podvědomě vštěpovalo myšlenku, že by bylo vhodné se tomuto tématu věnovat v rámci bezpečnostního výzkumu.
 

Jak dlouho trvá praktický trénink nutný k efektivní práci se systémem?

Systém byl vyvinut se záměrem, aby byl používán vyšetřovateli, kteří nemají prostor k časově náročnému studiu rozsáhlých dokumentací, a proto jsme navrhli uživatelské rozhraní, aby bylo intuitivní a vyšetřovatele vedlo k cíli. Nástroj je možné, v základním režimu, využít takřka bez nutnosti školení či studia dokumentace. Pro pokročilé použití a řešení komplikovaných případů vzniká metodologie přímo z dílny policie, což ukazuje důležitost úzké spolupráce výzkumné a aplikační sféry.
 

Jak moc jste při vývoji brali v potaz potřeby a nároky koncového uživatele?

Dá se říct, že požadavky a potřeby koncových uživatelů (vyšetřovatelů) pro nás byly naprosto zásadní a tvořily zadání projektu. Jako laici jsme si nedovedli představit, jak vyšetřování probíhá a jaké metody policie používá k potírání této trestné činnosti. Správný vědecký přístup k řešení problémů staví na již známém poznání a dále jej rozšiřuje. V rámci vývoje jsme se tohoto pradigmatu drželi a využili veškeré informace, které s námi byli vyšetřovatelé ochotni sdílet. Samozřejmě, celý projektový tým má podepsané dohody o mlčenlivosti, aby byly cenné vyšetřovací postupy chráněny.
 

Dostali jste zpětnou vazbu od uživatelů? Pokud ano jaká byla reakce?

Samozřejmě! Od počátku vývoje byli přítomní zástupci policie, kteří vývoj jednotlivých modulů i nástroje samotného směřovali. Vzhledem k velmi senzitivnímu tématu a zpracovávanému obsahu byla velmi úzká spolupráce nezbytná. Nástroj byl testován vybranými zástupci policie od třetího roku řešení projektu a ve čtvrtém (posledním) roce byl výsledek projektu nasazen přímo v infrastruktuře policie v testovacím režimu a využit přímo vyšetřovateli.
 

Co by pro Vás byl ideální scénář využití platformy? Jaká budoucnost si myslíte reálně čeká platformu FACIS?

Náš cíl je dostat platformu FACIS ke všem relevantním složkám zabývající se touto problematikou, a to nejen z prostředí policie, přestože policie je naší nejsilnější cílovou skupinou. Celý vývojový tým věnoval značné úsilí, a to mnohdy nad rámec svých běžných povinností, aby se nám tento cíl splnil a po skončení projektu v tom pokračujeme i v našem volném čase.

Chceme pokračovat ve vývoji této platformy a dále ji nejen rozšiřovat o novou funkcionalitu pro potírání mravnostní trestné činnosti, ale implementovat i nové moduly schopné odhalit i činnosti navázané. Aktivně se pro to snažíme podávat další navazující projekty bezpečnostního výzkumu a nenechat tento projekt po letech bez podpory "zapadnout do šuplíku". V oblasti SW vývoje a aplikace umělé inteligence je kontinuální podpora a další vývoj základním kamenem k úspěšnému využití v praxi.
 

Co vás nejvíc překvapilo na týmech, se kterými spolupracujete - máte nějaký moment, na který nezapomenete?

Osobní nasazení všech zainteresovaných osob, které se na této problematice podílí. Z mé zkušenosti to nejsou lidé, kteří by si "odkroutili osmičku" a šli domů s čistou hlavou. Jsou to "srdcaři", kteří se této problematice věnují, protože je jejich cílem ochránit ty nejzranitelnější oběti, mezi které mohou patřit i naše děti a já i celý vývojový tým jsme jim za tuto snahu nesmírně vděčni. Mnoho z nich tomu problému obětuje nejen hodiny přesčasů bez jakéhokoliv nároku na odměnu, ale také mnohdy si kupují za své peníze i vlastní vybavení, aby byli efektivnější při svojí práci.

Momentů, na které nezapomenu je hodně, ale o žádný z nich není možné se veřejně podělit.
 

Existuje ve Vašem oboru něco, co vás pořád mate - ale před studenty se tváříte, že to máte "zcela pod kontrolou"?

Myslím, že lepší otázkou by bylo zeptat se, zdali se cítím, že něčemu ze svého oboru opravdu rozumím - tak si myslím, že opravdu upřímná odpověď by byla negativní. V dnešní době je vývoj v naší doméně tak rychlý, že je nemožné, aby jedinec zvládl pokrýt vše i ve svém oboru, a velmi těžké, aby byl odborníkem i na velmi malou podčást. Nicméně mým cílem je udržet si všeobecný rozhled, neustále se vzdělávat a využívat veškeré prostředky, které jsou mi k dispozici, a to včetně adaptace umělé inteligence do každodenní práce. Myslím si, že dnes je velmi snadné si dohledat nejnovější poznání oblasti, které je však častokrát platné pro velmi krátký časový úsek, ale to důležité je být schopen využít kritické myšlení a učinit na jeho základě rozhodnutí, které je člověk schopen si obhájit, ale současně na základě nového poznání si přiznat, že udělal chybu a rozhodnutí změnit.
 

Letos byl Váš projekt nominovaný na Cenu ministra vnitra, kterou následovně i vyhrál. Jak se vás ocenění dotklo ať osobně či profesně?

Vítězství mě rozhodně potěšilo a vnímám ho jako potvrzení, že panel tvořený mnoha odborníky z různých oblastí rozpoznal význam našeho snažení a ocenil jej. Současně to vnímám nejen jako náš úspěch, ale ocenění i všech vyšetřovatelů, kteří s námi na projektu spolupracovali a věnovali nám svůj drahocenný a mnohdy i volný čas.

Ocenění mě motivuje, abychom se této problematice věnovali i v budoucnu a snažili se, aby byla platforma FACIS nasazena pro co nejširší plénum uživatelů a z naší strany, abychom jim k tomu poskytli technickou podporu a budoucí rozšíření.
 

Co vás láká na bezpečnostním výzkumu?

Možnost pracovat na výzvách aplikační praxe bezpečnostních sborů. Častokrát se nám na první pohled jeví, že problém, který zástupci bezpečnostních sborů řeší, je spíše otázkou rozpočtu, protože "přece existuje komerční subjekt, který je schopný řešení dodat", ale když se člověk ponoří do problému hlouběji, tak zjistí, že dané komerční řešení není až tak super, jak se na první pohled prezentuje, cenově je velmi nákladné a dodavatel nemusí mít příliš zájem reagovat na okamžitou potřebu a zpětnou vazbu z aplikační sféry.

Snažíme se ukázat, že častokrát jsme schopni řešení vyvinout a dodat v rámci bezpečnostního výzkumu za zlomek ceny a v kvalitě, které koncovým uživatelům vyhovuje více.

Dovolím si zde ještě odpovědět na nevyřčenou otázku "co mě demotivuje či štve" a to je, že ne zřídka vidím nízkou aplikaci výsledků a jejich přímé nasazení do provozní praxe. Není to chyba bezpečnostního výzkumu, ale byrokratických a politických procesů v prostředí koncových odběratelů, kdy zajistit financování pro podporu a následný rozvoj i úspěšných výsledků je mnohdy velmi složité a pokud není na druhé straně opravdu angažovaný a schopný člověk, který výsledek "tlačí" mnohdy i na úkor či s osobním rizikem, tak je praktické nasazení a následné udržení v chodu velmi obtížné.
 

Na co jste ve své kariéře nejvíc pyšný - a co by vás potěšilo, kdyby vám lidé říkali častěji?

Jsem pyšný na tým, který se nám se seniorními kolegy podařilo vybudovat. Potěšilo by mě, když by nám administrativní tým řekl, "uděláme tu byrokracii za Vás a věnujte se výzkumu a vývoji".
 

Vaše rada začínajícím vědcům či studentům uvažujícím o vědním oboru?

Dobře si rozmyslete svoje priority a životní cíle. Uvědomte si, že veřejný sektor nikdy nebude platově konkurovat soukromému, ale na oplátku dostanete volnost věnovat se výzkumu v oblastech, které Vás zajímají a budete mít možnost "splatit" svůj "dluh" veřejnosti, která Vám dala zdarma vzdělání. Akademickou činností dostanete možnost ovlivňovat myšlení spousty mladých lidí a motivovat je k lepším výsledkům, než jste sami schopni.
 

V čem by se z vašeho pohledu mohla česká věda posunout více dopředu?

Problémy české vědy nejsou nijak odlišné od problémů české politiky. Vědecké organizace trpí obrovským byrokratickým zatížením, které se neustále zvětšuje. Vědci, kteří se dostávají do manažerských funkcí ztrácí kontakt s vědou, aktuálním stavem poznání a v našem případě i moderním vývoje v IT, což si sami častokrát neuvědomují. Samozřejmě čest výjimkám, se kterými jsem měl i v tomto projektu tu čest spolupracovat.

Mým osobním názorem je, že je třeba snížit administrativní zátěž, snížit regulaci, byrokracii a nesnažit se vytvářet "tabulky", kterými se snažíme hodnotit úspěch. Každý z nás má jiný obor, cíle a zájmy. Pokud si dovolil odpovědět nadneseně, pak bych řekl, že nepovažuji vědce, který produkuje významná inženýrská díla s dopadem do praxe za méně kvalitního než toho, který publikuje v oboru, který je aktuálně velmi citovaný a je schopen si tím vybudovat h-index mnohem snadněji.
 

Měl jste někdy i jinou volbu než se stát vědcem?

Ano, samozřejmě. A upřímně si ani nemyslím, že bych byl "jen" vědcem v tom klasickém slova smyslu, protože dlouhodobě sedím tak trochu na dvou židlích. Vedle akademické a výzkumné práce se v rámci komerčního vývoje jako partner ve společnosti netsearch s.r.o. zaměřuji na to, jak dotáhnout vědecké projekty do fáze, aby byly připravené jako produkty a mohly najít reálné uplatnění v praxi. Právě toto propojení výzkumu, vývoje a následného přenosu výsledků do aplikační sféry je mi velmi blízké. Dovedl jsem si tedy představit i cestu více orientovanou čistě komerčně, ale mně osobně dává největší smysl právě možnost pohybovat se mezi oběma světy a snažit se, aby kvalitní nápady nekončily jen ve formě článků, prototypů nebo "v šuplíku".
 

Kdo vám v životě dal nejlepší radu a jak zněla?

V různých etapách života to byli různí lidé, ale jedna rada, kterou si nesu dlouhodobě, přišla od jednoho ze seniornějších kolegů a mentorů. Řekl mi, že není ostuda něco nevědět, ostuda je tvářit se, že tomu rozumím, a neudělat nic pro to, abych si své znalosti doplnil. Myslím si, že je to rada důležitá nejen pro vědu, ale i pro život obecně. Člověka drží pokorného, ale současně ho vede k tomu, aby na sobě nepřestával pracovat.
 

Jaký je Váš vztah k Brnu? Dovedete si představit, že byste svou práci dělal jinde? Pokud ano, co by vám chybělo?

Brno mám rád právě proto, že je dostatečně velké na to, aby zde existovalo kvalitní akademické i technologické prostředí, ale současně dostatečně kompaktní na to, aby se lidé z různých institucí dokázali reálně potkávat a spolupracovat. Dovedu si představit dělat svoji práci i jinde, protože dobrá věda by neměla být svázaná jen s jedním místem, ale v Brně bych postrádal určitou neformálnost, blízkost lidí a relativně rychlou možnost propojit univerzitní prostředí s aplikační sférou. Naopak některá větší centra, zejména v zahraničí, mohou nabídnout širší mezinárodní zázemí nebo lepší administrativní a finanční podporu výzkumu. Pro mě osobně ale Brno představuje velmi dobrý kompromis mezi profesním a osobním životem.
 

Se kterou aplikací trávíte nejvíce času?

Pokud nebudu odpovídat příliš formalisticky a nezačnu rozebírat, co všechno se ještě počítá jako aplikace, tak pracovně asi s webovým prohlížečem a vývojovým prostředím. Velká část dne je dnes kombinací čtení, psaní, dohledávání informací, vývoje a komunikace s kolegy. V poslední době k tomu samozřejmě přibývají i nástroje založené na umělé inteligenci, které vnímám jako velmi užitečného pomocníka, nikoliv jako náhradu vlastního přemýšlení. Kdybych ale měl zmínit i méně oblíbenou část pracovního dne, pak bohužel značný kus času stále ukrajuje administrativa a e-mailová komunikace, ke kterým jsem dlouhodobě spíše zdrženlivý, protože to jsou přesně ty činnosti, u nichž má člověk pocit, že ho často odvádějí od skutečné výzkumné a vývojové práce.
 

Které tři věci byste si sebou vzal na opuštěný ostrov?

Moje odpověď asi nebude příliš dobrodružná, ale spíše pragmatická. Vzal bych si satelitní komunikátor, spolehlivý prostředek na úpravu pitné vody a kvalitní nůž. Nemám příliš romantickou představu o tom, že bych na opuštěném ostrově chtěl zůstávat déle, než je nezbytně nutné, takže profesní deformace mi velí přemýšlet nejdříve nad bezpečností, přežitím a možností návratu.
 

Co vám spolehlivě zlepší den?

Paradoxně to většinou nebývají velké věci. Spolehlivě mi zlepší den chvíle, kdy vidím, že naše práce dává smysl, ať už v podobě funkčního výsledku, posunu v projektu nebo situace, kdy někdo v týmu přijde s nápadem, který je lepší než ten můj. Soukromě pak pomůže obyčejný klid, čas s blízkými lidmi, dobrá káva a pocit, že jsem ten den alespoň něco málo posunul správným směrem.