Přeskočit na hlavní obsah
Domovská stránka — Ministerstvo vnitra České republiky
Bezpečnostní výzkum

Evropská věda bez hranic

Publikováno:

Snaha o vědeckou spolupráci nekončí na geografických hranicích. Evropa je dlouhodobě jedním z hlavních center světového výzkumu a inovací – přibližně třetina všech vědeckých publikací vzniká právě zde. Tento potenciál však nelze plně využít bez intenzivní spolupráce mezi státy, institucemi a výzkumníky. Propojování znalostí, zkušeností a kapacit napříč Evropou se tak stává zásadním předpokladem pro další rozvoj vědy i celé společnosti.

Veda bez hranic 1


Lenka Švejcarová (National Contact Point, Technologické centrum), Iva Walterová (Independent Evaluator and Reviewer, Eropean Commission), Eva Hillerová (National Contact Point, Technologické centrum), Mgr. Bc. Michaela Ceklová (Ministerstvo vnitra)


Mezinárodní spolupráce ve vědě

Problémy, jako jsou klimatická změna, ochrana zdraví, rozvoj digitálních technologií nebo bezpečnost, přesahují hranice jednotlivých států. Jejich řešení proto vyžaduje koordinovaný přístup a sdílení know-how na mezinárodní úrovni. Právě schopnost společně čelit těmto výzvám je jedním z hlavních důvodů, proč je mezinárodní spolupráce tak důležitá.

Programy Horizont Evropa a Fond pro vnitřní bezpečnost

Program Horizont Evropa (Horizon Europe, HE) je strukturován do několika pilířů a tematických oblastí, které podporují různé aspekty výzkumu – od základního výzkumu přes aplikace až po inovace s přímým dopadem na společnost a ekonomiku. Přestože může jeho struktura působit složitě, nabízí široké spektrum příležitostí pro výzkumné organizace, univerzity i podniky.

Fond pro vnitřní bezpečnost (Internal Security Fund, ISF) je jiný program Evropské unie zaměřený na posilování vnitřní bezpečnosti členských států. Podporuje vývojové a inovační aktivity směrující k zavádění technologií, zlepšování odborné přípravy a rozvoj kapacit bezpečnostních složek.

Proces zapojení do programů zahrnuje několik klíčových fází. Začíná identifikací vhodné výzvy a hledáním relevantních partnerů, pokračuje přípravou projektového návrhu a jeho hodnocením a končí samotnou realizací projektu a jeho vyhodnocením. Vysoká konkurence mezi uchazeči však znamená, že úspěch není náhodný – kvalitní příprava, silné partnerství a jasně definovaný přínos projektu jsou zásadní.

Praktické zkušenosti

Důkazem toho je i zkušenost doktora Veselého, který pravidelně podává a opakovaně se stává řešitelem projektů v obou programech HE či ISF. Právě jeho praktická zkušenost s celým procesem – od prvotního nápadu přes hledání mezinárodních partnerů až po přípravu projektové žádosti – je důvodem, proč s ním byl veden tento rozhovor. Sdílí v něm nejen své poznatky z přípravy projektu, ale i výzvy, kterým musel čelit, a doporučení pro další žadatele, kteří chtějí uspět v silné mezinárodní konkurenci.

 

Ing. Vladimír Veselý, Ph.D.

Nejprve mi dovolte hezky pozdravit Vás, vážená paní Blahová, ale i úředníky ministerstva vnitra (zejména ty z odboru bezpečnostního výzkumu a policejního vzdělávání), a v neposlední řadě i čtenáře tohoto textu. Sice děláme rozhovor přes textový soubor, avšak i tak se odvážím jej co nejvíce polidštit.

Zároveň na rozhovor jste mě svědomitě uháněla přes osm měsíců, takže přirozeně nechci očekávání zklamat a pokusil jsem se vytvořit snad hodnotný text.

Teď k otázkám…

Rozhovor s doktorem Veselým o tom, proč je mezinárodní spolupráce důležitá, o jeho zkušenostech s programy Horizon Europe a Internal Security Fund, ale i o tom co by si vzal na pustý ostrov.
Program HE je určen na podporu výzkumu a inovací. Jak jste psala v úvodu, je důležité zmínit, že HE je svým záběrem OBROVSKÝ. Pokrývá celou řadu domén, avšak pro bezpečnostní výzkum je primární jeho třetí pilíř (Cluster 3), který se rámcově zabývá například kriminalitou, kybernetickými hrozbami, ochranou kritické infrastruktury, zvládáním katastrof nebo bezpečností hranic. Program ISF je více orientován na praktickou realizaci bezpečnostní politiky. Podporuje zejména boj proti terorismu, radikalizaci, závažné a organizované kriminalitě a kyberkriminalitě, ochranu obětí, výměnu informací a přeshraniční spolupráci bezpečnostních orgánů. Cílem obou programů je, že u jednoho stolu propojují výzkumníky, technologické firmy, veřejné instituce i budoucí uživatele výsledků. Z popisu se jeví asi velice podobné, ale nejsou. Zatímco HE podporuje hledání a ověřování nových řešení, ISF pomáhá konkrétní bezpečnostní řešení zavádět do praxe. U HE je proto nejdůležitější inovace a výzkumná kvalita, u ISF praktický přínos pro orgány činné v trestním řízení (law enforcement agencies, LEAs). Co nabízí evropské projekty oproti těm národním (jako jsou projekty od domácích poskytovatelů MV, MO, MPO, TAČR a jiné)? Je to jako velká laboratoř! Jedna země může mít výborné odborníky, jiná potřebná data, další unikátní infrastrukturu, jiná zase vhodný legislativní rámec a nějaká další zase možnost nové řešení vyzkoušet v reálném provozu. Programy umožňují tyto schopnosti spojit. Finance jsou samozřejmě důležité, ale možná ještě důležitější je měřítko, které program nabízí. Řešení neověřujete pouze v jednom prostředí a podle potřeb jedné instituce. Můžete zjistit, zda obstojí také v jiných zemích, právních systémech a provozních podmínkách. Tím se výrazně zvyšuje šance, že výsledky projektu nezůstanou jen v šuplíku u poskytovatele dotace či jako bibliografický zdroj v odborné publikaci.
Proč se pravidelně ucházím pro náš tým o projekty v programech HE či ISF? Odpovědi jsou dvě. Zaprvé ambice dělat lepší vědu, výzkum a inovace. Realizovat tyto aktivity na mezinárodní úrovni je po všech stránkách více rozvíjející (znalosti, zkušenosti, kontakty, příležitosti) než být uzavřený jen na úrovni národní. Druhá odpověď je přízemní – peníze! Pokud jako vědec máte touhu být součástí dlouhodobě činného výzkumného týmu, musíte zajistit či přispívat k jeho existenci, což znamená sehnat finance na mzdy, vybavení, služby (nově třeba předplatné na AI), cesty a další. Chtěl bych mít jistotu vědců z jiných zemí, kterým stačí vždy jen jeden národní projekt na půl dekády či více. Minimálně moje doména (zahrnující kryptoměny a blockchainové technologie, bezpečnost drátových i bezdrátových sítí, generování a obnovu hesel, akvizice dat a metadat z darknetu) v kontextu ČR toto nemá. Obecně mi v diskuzích s dalšími vědci v naší vlasti přijde, že chybí dlouhodobá podpora vědy a výzkumu – kdekterá politická strana či vláda toto měly ve svých programech a prohlášeních, avšak skutek (přesahující alespoň dvě volební období) utekl. Mezinárodní projekty v programech HE či ISF jsou tak další z možností, jak na „své“ téma sehnat financování. Jak moc si věřit, že podání projektu do HE či ISF vyjde? Pojďme se podívat na statistiku HE pro třetí pilíř bez kyberbezpečnostních témat – v roce 2024 bylo 433 podaných projektů vybráno 36, to máte úspěšnost 8,3 %. Za podání v roce 2025 nemám veřejná čísla k dispozici, ale očekávalo se přes 600 podání, z nich přibližně 40 vítězných projektů, což je úspěšnost 7,5 %. Podíval jsem se na svou statistiku podání v rámci naší fakulty od roku 2021. Z deseti mezinárodních projektů, bylo osm určeno pro ISF a HE. Z těchto osmi projektů se sedm dotáhlo k podání. Z těch sedmi projektů pak tři byly přijaty k financování (vyhrály). Většina projektů mi tedy nevyjde a můj respekt těm, u kterých je to menšina. Každopádně neúspěšná podání nesmí nikoho odradit od toho vylepšovat staré nápady, hledat nové a pokoušet se je přeměnit na projekty – což já sám i činím a činit budu i nadále, dokud se neopotřebuji či nezastarám.
Takže pojďme si to ilustrovat na případu projektu COW (https://thecowproject.eu/), kde koordinujeme mezinárodní řešitelský tým v rámci výzvy v programu ISF. V předchozích letech náš tým byl úspěšný s projekty zaměřujícími se na trasování kryptoměn a akvizici dat z darknetu. Zámyslem dalšího projektu tehdy bylo: aplikovat AI na deobfuskování coin-join peněženek, korelaci on-chain a off-chain aktivit při nákupu drog a analýza síťového provozu. I proto jsem v roce 2024 vyrazil v květnu na každoroční brokerage event SMI2G (= Security Mission Information & Innovation Group Event) do Paříže, kde jsem měl pitch prezentaci k výše uvedeným nápadům do relevantní výzvy. Z předchozích projektů jsem měl okruh pěti organizací z ČR, Slovenska a Holandska a díky partnerské burze jsme se brzy rozrostli na konsorcium osmnácti partnerů s touhou podat projekt do tehdejší výzvy FCT-01-08. To se i v listopadu povedlo, leč projekt TRACTOR nebyl přijat k financování. Nicméně díky novým kontaktům jsme hned po setkání v Paříži identifikovali další vhodnou výzvu v programu ISF, kam jsme se rozhodli v podmnožině partnerů přihlásit obdobný nápad. Na tvorbě podání projektu jsme pracovali cca tři měsíce s tím, že výsledek si můžete představit jako PDF s 89 stránkami zahrnující základní údaje o partnerech, popis gró projektu včetně jeho harmonogramu a rozpočtu. Týden, kdy se COW projekt podával, se kryl s obligátní dovolenou v Chorvatsku, takže mí rodinní příslušníci byli vysloveně nadšení, když jsem polovinu dovolené strávil na videokonferencích a následně přilepený k notebooku. A to včetně nočních směn do 03:00 do rána nad cizelováním všeho potřebného tak, abychom to řádně podali. Nicméně tato oběť doznala své retribuce a nyní koordinujeme první ISF projekt na VUT vůbec.
Budu hovořit obecně. U každého projektu se náročnost odráží v tom, jakou roli bude v něm bude vaše organizace a vy zastávat: • Pokud jste partner či „task leader“, tak si obvykle jen pohlídáte rozsah svých aktivit a rozpočet. • Pokud jste „WP leader“, musíte navíc i při přípravě zkoordinovat ostatní účastníky vašeho pracovního balíčku, aby věci na sebe smysluplně navazovaly. Při sestavování mezinárodního týmu má každý partner dobré nápady a přirozeně chce do projektu vložit svou expertizu. Výsledkem ale nesmí být v pracovním balíčku katalog zajímavých aktivit, musí to být soubor činností přispívajících ke společnému cíli. • Pokud jste „koordinátor“, pak kromě všeho výše musíte hlídat i soudržnost a srozumitelnost celého projektu. HE výzvy jsou posuzovány podle excelence (jak a kvůli čemu to řešíte), dopadu (pro koho a k čemu to řešíte) a kvality a efektivity implementace (jak dobře to vyřešíte). Sladit tyto tři roviny do podoby koherentního textu je prostě „projektové umění“. A k tomu všemu je to samozřejmě synchronizace celého konsorcia tak, aby každý partner věděl, co kde napsat, vyplnit, dodat, potvrdit. Na co si dát pozor? Opět to vezmu obecně v dobré víře, že tento rozhovor pomůže libovolným začínajícím vědcům a dám následující tipy: • V libovolném evropském projektu, kterého se zúčastníte, je stěžejní koordinátor – je to někdo, kdo má mít zkušenosti. Ale jak je ověřit? Stojí za to si libovolného koordinátora a jeho historii proklepnout například v CORDISu (https://cordis.europa.eu). • Pro mnoho lidí může být překvapivé, kolik času vyžadují při tvorbě návrhu části, které na první pohled nesouvisejí s hlavní náplní projektu. Typickým příkladem může být popis řízení rizik, komunikace, etika, či správa dat, jejichž nešablonkovité zpracování může být časově náročné, a tak si na jejich tvorbu a revizi je dobré vyhradit dostatečné množství času.
Jako všude, tak i na mezinárodních projektech je prima kooperovat s někým, s kým už jste pracovali dříve, protože prostě tušíte, jak to bude probíhat. Pokud takové partnery nemáte, jsou v zásadě tři relevantní způsoby, jak je najít seřazené od nejvíce po nejméně efektivní: • zajedete si na partnerskou burzu – Během 1-2 dnů potkáte bůhvíkolik lidí, kteří jsou stejně naladění a mají podobný zámysl jako vy, a to podat úspěšný mezinárodní projekt, kde na bezpečnostní výzkum v rámci třetího pilíře jsou to setkání v květnu v Paříži a v červnu v Bruselu; • poptávky a nabídky organizací – národní koordinátoři HE, ale i samotný Funding & Tenders Portal (https://ec.europa.eu/info/funding-tenders/opportunities/portal/screen/home) zprostředkovávají nástěnky, kde organizace hledají další partnery či se nabízejí jako partner do specifických výzev; • reference – někdo, koho znáte, vás propojí s někým, koho neznáte a dáte to dohromady. Aktuálně si dovolím nalinkovat nástěnku letošní (https://www.horizontevropa.cz/cs/struktura-programu-he/globalni-vyzvy-konkurenceschopnost/klastr-3-civilni-bezpecnost-spolecnost/poptavky-instituci) či pro konkrétní výzvu https://ec.europa.eu/info/funding-tenders/opportunities/portal/screen/how-to-participate/topic-announcements/50217662
Jak jsem povídal výše, libovolné získání projektu je pro mě statistika. V třetím pilíři HE, jehož výzvy jsou mi svým zaměřením blízké, se bavíme o úspěšnosti 7-8 %. Zde je nutné si uvědomit, že jedno takové podání připravujete obvykle tak 2 měsíce, které jsou nacpané rešeršováním tématu, psaním obsahu, rozpočtováním, naháněním a tlačením organizační administrativy a nepřeberným množstvím videohovorů a emailů. Je dobře, že je konkurence a volná soutěž i na vědeckém poli s projekty. Pozitivem těžké soutěže (tj. s vysokou konkurencí) je, že z pohledu fakulty či univerzity jsou úspěšné projekty prestižní. Negativem těžké soutěže je, že máte hlavní řešitele, fakultní/rektorátní administrativu vytíženou sepisováním, byť dobrých, avšak ve výsledku neúspěšných projektů, ze kterých není nic. Jak zvýšit snadno a zdarma své šance? Pro podávání HE lze doporučit služby Technologického centra Praha a jejich Národního informačního centra pro evropský výzkum (viz https://www.tc.cz/cs/co-delame/1/narodni-informacni-centrum-pro-evropsky-vyzkum). Jsou skvělí! Pro začátečníka i matadora v HE projektech dokáží být neocenitelnou „pravou rukou“ při procesu podávání nového projektu. Toto v závislosti na roku, financích a kapacitách zahrnuje třeba i takové benefity jako webinář v češtině o tématech výzev včetně zákulisních informací, volňásky na cesty na setkání uchazečů či sehnání nezávislého recenzenta ze zahraničí, a tím i zhodnocení projektu ještě před jeho samotným podáním. Pokud chcete v ČR uspět v HE programu, tak je to výrazně pravděpodobnější díky servisu, který vám může Technologické centrum poskytnout.
Mým etalonem v náročnosti administrativy jsou projekty poskytovatele MV. Jejich úroveň beru jako takový standard s rozumným množstvím informací, které musí hlavní řešitel sdělit, aby byl poskytovatel v obraze. Podání velké většiny projektů dotovaných Evropskou komisí se dělá přes Funding&Tenders Portal a souvisejících systémech. Nejinak je tomu i s projekty programů HE a ISF projektů. Samotné podání a odstartování těchto projektů patří administrativně k těm těžším. Třeba takové části jako Gender Equality Plan můžou být problematické, pokud snad vaše organizace podobný dokument nemá jako směrnici. Zároveň snad u všech odstartovaných projektů musíte dělat Data Management Plan (dokument popisující, jak jsou libovolná data v projektu vytvářena, uchovávána, sdílena a chráněna), a dále jej udržovat aktuální. Což je určitě vhodné, ale je to prostě administrativa navrch, kterou u národních projektů zatím nikdo moc neřeší. Co bych dělal jinak se říci nedá, je to kontinuální proces hledání toho, co vám funguje a co ne. Rád se účastním projektů, kde jsou koordinátoři, se kterými jsem ještě nikdy nepracoval, protože skoro vždycky objevím nějaký trik, postup či nástroj, jak dělat administrativu projektu či management konsorcia lépe a efektivněji. Když jsem v roce 2014 byl na svém prvním evropském projektu (tehdy v Seventh Framework Programme), tak nikdo moc nepoužíval kolaborativní platformy k editování textových dokumentů či tabulek, což vedlo k dlouhým a nepřehledným emailovým vláknům plným fragmentů souborů nebo nepřehlednému množství kolujících verzí, které se těžko pak spojovali do výsledného dokumentu. Odvážím se tvrdit, že dnes už kolaborativní platformy používá kde kdo, a pokud ne, tak bych se takovému konsorciu vyhnul.
Příprava a podání projektu COW bylo v zásadě podle očekávání (tedy až na zničenou dovolenou). Co se realizace COW týče, tak je to radost, když vidíte, jak myšlenky a nápady dostávají reálnou podobu, která ve výsledku pomůže k dopátrávání závažné trestné činnosti. Ona libovolná už samotná příprava žádosti prověří budoucí konsorcium. Velmi rychle se ukáže, kdo reaguje včas, kdo dokáže převzít odpovědnost, kdo umí ustoupit od vlastního nápadu ve prospěch celku a kdo se zajímá pouze o svou část rozpočtu. Nyní z těch intenzivnějších historek. To třeba při podání projektu TRACTOR, který jsem zmiňoval výše, jsme řešili přibližně dva týdny před deadlinem podání situaci, kdy nám odpadnul jeden partner z řad LEA. To je u třetího pilíře a jeho podkategorie výzev „Fighting crime and terrorism“ (viz https://rea.ec.europa.eu/funding-and-grants/horizon-europe-cluster-3-civil-security-society/better-protect-eu-and-its-citizens-against-crime-and-terrorism_en) poměrně problém, protože když projekt nemá dostatečné množství LEA organizací reprezentující aktivní koncové uživatele, tak není jednoduše způsobilý k podání. A přesně do takovéhoto stavu jsme se dostali! Naštěstí se to podařilo i díky nasazení partnerů zvrátit a sehnali jsme skvělou agilní LEA, pro níž administrativa v šibeničním termínu nebyla problém, takže jsme podání dotáhli do konce. Zažil jsem ale také podání HE projektu, kde se vše jevilo krásně připravené, a ještě tři hodiny před podáním si všichni notovali. Pak ale koordinátor podle svých slov „zažil technické problémy“. Minul termín podání a projekt nakonec nebyl skrz portál předán poskytovateli k posouzení, a tudíž se ani nezúčastnil soutěže. Tříměsíční práce celého konsorcia přišla vniveč! Toto je ale extrémní zkušenost a odvážím se věštit, že velká většina konsorcií, které na podání pracují alespoň měsíc (a nevzdala to hned po analýze), nakonec dotáhne aplikační proces do konce. Majoritu milých či nemilých překvapení obvykle zažívám až ve chvíli, kdy je projekt přijat k realizaci a začne se skutečně pracovat. Několikráte jsem zažil, že z nějaké partnerské organizace se vyklubalo „netáhlo“, jejíž (ne)výkon na aktivitách či výstupech se pak musel bolestivě řešit. Většina organizací intuitivně chce být součástí mezinárodních projektů, protože v tom vidí příležitost. Když jim pak nějaký projekt vyjde, tak obvykle dojde k vystřízlivění, protože to znamená práci navíc ke stávající mnohdy nabyté pracovní agendě.
Následující slova budou znít možná jako klišé, avšak stojí za to je říci nahlas. Bezpečnostní problémy, jako organizovaná kriminalita, kybernetické útoky, narušení kritické infrastruktury nebo rozsáhlé katastrofy, mají často přeshraniční charakter. Mezinárodní spolupráce proto není pouze přidanou hodnotou projektu, ale mnohdy základní podmínkou, aby bylo řešení skutečně použitelné. Protože co v českém prostředí považujeme za samozřejmé, může v jiné zemi fungovat úplně jinak. Odlišné zkušenosti velmi rychle odhalí, kde jsou nástroje či metody nedotažené, na což bychom jen s českou zkušeností třeba ani nepřišli. Přínosem libovolné spolupráce (mezinárodní i národní) mezi organizacemi je také vznik důvěry. V oblasti bezpečnosti se často pracuje s citlivými informacemi a postupy regulovanými zákonem. Společný výzkumný projekt tak umožňuje budovat dlouhodobou důvěru v kontextu konkrétní práce s dopady na bezpečnost. A je skvělé mít portfólium stabilních partnerů, kteří se věnují vašim tématům a se kterými můžete diskutovat nejen nápady na projekty. Navíc mnohdy se ta získaná důvěra pak přelévá např. do formy kontrahovaného výzkumu řešeném v nějakém stupni utajování informací, což je svou zajímavostí a dopadem kapitola sama o sobě na další rozhovor.
Když koordinujete projekt nebo alespoň pracovní balíček, tak je cílem ladit očekávání všech partnerů a jejich pochopení nad vstupy (co už máme) a výstupy (čeho dosáhneme). Jenže každý partner vstupuje do projektu s vlastními prioritami, pracovní kulturou, časovými možnostmi a představou o úspěšném výsledku. Největší rozdíly nejsou obvykle mezi jednotlivými národnostmi, ale mezi typy partnerů. Univerzita přirozeně klade důraz na nové poznání a publikace, technologická firma na rozvoj produktů a LEA především na využitelnost, bezpečnost, spolehlivost a soulad s pravidly. Zažil jsem projekty, kde souhra panovala v podstatě od začátku, ale i takové, kde nesoulad očekávání vytvářel chaos a měl negativní dopad na kvalitu celého podání. Chtěl bych mít univerzální radu, ale nemám, protože každý projekt je unikátní stejně jako jeho konsorcium. Snad jen jeden postřeh. Na každém evropském projektu se řeší množství člověko-měsíců (person-month, PM) na aktivitách, a také hodnota jednoho takového člověko-měsíce (PM-rate). Rozdíly mezi zeměmi a typy partnerů ve veličině PM-rate jsou značné. To, že v nějaké jiné zemi mají PM-rate za méně kvalifikovanou práci větší než u nás, si člověk prostě nesmí brát osobně. Byť nutno přiznat, že dohadování se nad rozpočty při přípravě projektu bývají emočně různá – někdo se podvolí koordinátorovi, jinde panuje komunismus či odosobněná meritokracie.
Těžká otázka! Naivně by se chtělo říci „ano“ a přihřívat étos mezinárodnímu výzkumu jakožto spasiteli všech bezpečnostních problémů. Když v rámci rodinných sešlostí debatujeme, a přijde na přetřes, že dělám už zase „na nějakém EU projektu“, tak všechny zajímá, kde jsem byl na poslední služební cestě, s kým jsem si tam vším povídal a o čem ten projekt je. Obvykle se pak rodinní příslušníci snaží náplň libovolného projektu projektovat do svých potenciálních problémů a jestli můžou deklarované výstupy projektu pomoci jejich přátelům, známým či naší společnosti. Když je člen rodiny eurooptimista, tak ho zajímá, čím dobrým mě tam v zahraničí na kick-off meetingu navíc i krmili; když je to euroskeptik, tak kolik to jídlo z jeho daní asi stálo. HE, ISF a další mezinárodní programy, kde je volná soutěž vědecko-výzkumných a inovačních nápadů, jsou za mě úžasným výdobytkem naší současné Evropy. Kdekterý stát má i národní poskytovatele a projekty, které řeší lokální problémy, ale jak již bylo řečeno, tak ne nutně takové projekty a jejich výstupy můžou obstát v mezinárodní konkurenci. HE a ISF jsou tak ideálním prostředkem, jak každoročně vylepšovat naši konkurenceschopnost oproti jiným zemím a kontinentům. V tomto se odvážím tvrdit, že jsou obecně dotační programy EU (které mají v sobě vestavěnou mezinárodní spolupráci) jedinečné v kontextu celého světa! Umí projekty řešit globální výzvy? Ano. Ne. Závisí na každém projektu, jeho výstupech a jejich adaptovatelnosti do praxe. Některým projektům se to daří více, jiným méně. To hlavní ale je, že jako instrument mezinárodní projekty v Evropě máme, přičemž se jich může svobodně účastnit v zásadě každý vědec, každá vědkyně, či jejich týmy s právě svými nápady!
Pro mě samotného je bezpečnostní výzkum naplňující a smysluplný. Naplňující, protože mi umožňuje aplikovat poznatky, které nosím v hlavě. Smysluplný, protože ultimátním výstupem bezpečnostního výzkumu je BEZPEČNOST. Demonstruji to za pomocí následující tranzitivity. Máme zde bezpečnostní složky, které nám jako občanům bezpečnost zajišťují. Tyto složky potřebují mít ideálně náskok či nebýt pozadu před hrozbami ovlivňujícími bezpečnost. Vědkyně a vědci pracující na bezpečnostním výzkumu pomáhají svými metodami a nástroji vylepšovat status quo, a tím se i podílejí na budování bezpečnosti nás všech. Vypůjčím si slova pana Jana Paďourka: „Pokud nebude fungovat bezpečnost a nebude zajištěna obrana státu, tak všechny další projekty jsou úplně zbytečné, protože stejně fungovat nebudou.“ K čemu je mít dobré školství, špičkovou zdravotní péči či pečující sociální systém, když jejich praktikanti a uživatelé nebudou v bezpečí? Pro mě tou odpovědí je bezpečností výzkum a má participace v něm je příslovečným přispěním trošky do mlýna společenské suverenity ČR.
Jsem rád za projekty, kde pachtění na nich nebylo zbytečné a vedly k nástrojům či metodám, které byly nakonec využity i v praxi. Mnohdy i v případech, kdy nám partneři pověděli o konkrétní kauze, kde „naše věci“ vypomohly – např. dubnový zátah na dealery drog v Brazílii, či zavření operátorů a uživatelů Monopoly Marketplace. Jsem také pyšný na své pedagogické působení, kde se mi každoročně snad daří vysvětlit principy počítačových sítí a jejich protokolů novým várkám studentů, kde třeba u některých to povede k tomu, že si počítačové sítě a bezpečnost vyberou za své budoucí povolání. Tyto prázdniny jsem třeba učil studenty na University of Buenos Aires v Argentině a stejné triky a zajímavosti při výkladu látky jako u nás fungovaly i tam. Beru to tak, že se mi daří ve výuce dobře propojovat teorii s praxí díky mým zkušenostem z bezpečnostního výzkumu. Tak určitě by mě potěšilo, aby než v žebříčcích (kdy si naše univerzita nedávno polepšila na známku A a naše fakulta taktéž A) bylo hlavně v povědomí lidí, že FIT VUT je skvělá fakulta na vědu i výuku počítačových sítí a (kyber)bezpečnosti.
Začínající vědci a PhD studenti mají za sebou studium něčeho, co je bavilo a v čem našli smysl. Těm netřeba radit, přeji jim zcela upřímně hodně zdaru a ať vydrží! Na začínající studenty balancující při výběru vysoké školy (a tudíž i vědního oboru) bych apeloval, že tato republika využije více studentů technických oborů. Dle https://csu.gov.cz/docs/107508/3890aa10-5dae-63ff-0713-a0acdb6e5a33/23006126.pdf?version=1.1 se jeví, že jen 21,5 % maturantů jde na technické obory. Já si to pak interpretuji tak, že konkurence je menší a možnost uplatnit se, vyniknout a někam to dotáhnout tudíž větší.
Vylepšit by se dala stabilita financování vědeckých týmů v kontextu okolností, které jsem uváděl v první části rozhovoru. Čeští vědci by se pak místo na kvantitu mohli vice soustředit na kvalitu. Zároveň si myslím, že by se česká věda mohla posunout v sebehodnocení v mezinárodním kontextu – podle mě tady děláme napříč různými vědeckými doménami skvělou práci! Jen možná přehnaná skromnost či vestavěný defétismus nám brání s výstupy vlastní činnosti efektivně pracovat na mezinárodní úrovni.
V primě na gymnáziu jsem v hodině občanské výchovy do domácího úkolu na téma, čím bych chtěl být, napsal, že informatikem, protože by mě to bavilo. Toto platí dodnes; jen v té době svého dvanáctiletého já jsem nedohlédl, jaké všechny stránky to povolání může mít – učitel, programátor, manažer, výzkumník. Každopádně ať poupravím otázku. Podívejte se na můj h-index; bohužel díky nahánění projektů nemám moc času se v posledních letech věnovat vlastní vědě. Nicméně mě hřeje, že toto mé pinožení je ku prospěchu tomu, aby se své vědě mohli věnovat mí doktorandi a další kolegové z naší výzkumné skupiny NES@FIT. Zároveň jsem rád za aktuální pokroky v AI. Přišel jsem díky tomu k asistentům, se kterými můžu nyní kdykoli probírat své nápady, které se třeba přetaví v nové nápady, články a ve výsledku i projekty!
Dědeček říkal: “Hlavu vzhůru (,) nos mezi mraky!” Posledních deset let života řeším interpretaci této rady! Znamená to, že máme hlavu nosit vzhůru mezi mraky, nebo nos našeho obličeje patří mezi mraky? Dá se vyložit tak, že je důležité, abychom zbytečně neklesali na mysli a měli hlavu otočenou vzhůru i ve chvílích, kdy to není jednoduché. Nebo se to dá interpretovat tak, že je důležité být kreativní ve svém myšlení a bádat nad tím, co je zatím jen v mracích. Když mé bádání nad touto větou shrnu, tak nás dědeček vybízí k tomu, abychom neztráceli naději, odvahu a schopnost snít. Znamená dívat se dál než jen na každodenní překážky, mít vysoké cíle a nebát se představovat si nové možnosti. Zároveň může připomínat, že sny mají největší hodnotu tehdy, když člověk neztratí kontakt s realitou – hlavu můžeme mít v oblacích, ale nohama bychom měli zůstat pevně na zemi.
Můj vztah k Brnu velmi dobře vyjadřuje písnička “Brno, Brno, Brno” od kapely Polaris. Svou aktuální práci můžu představitelně vykonávat jinde, ale bez mé životní brněnské zkušenosti bych se k této práci ani nedopracoval.
Na mobilním telefonu či na počítači? Tak dejme tomu na počítači. Má projektová práce je být primárně guru na čtení, psaní a (pře)posílání pošty v Mozilla Thunderbird. Když už se dostanu ke kreativnější práci, tak je to kromě kancelářských balíků primárně git (ne verzování čehokoli), ZED a VS Codium (s integrovanými AI agenty), mc (Midnight Commander, kde už od dob Norton Commanderu na 286, je souborový manažer pro mě synonymem práce s operačním systémem), PuTTy (či jiný SSH klient) a Obsidian (na strukturované Markdown poznámky).
Vzal bych si ssebou tři předchozí zpovídané pány na Vašich interview! Prof. Hajný by zajistil sluneční krém (zdraví především) a právě jednu knížku na čtení (u které bychom se evidentně střídali). Zdá se, že doc. Černý bude mít na ostrově plachetnici s posádkou (ideální na fakultativní plavby po okolí). Nu a v případě krajní nouze bychom mohli upéct, naporcovat a sníst jeho psa, k čemuž by nám báječně posloužili nůž a voda od dr. Pluskala. A až by mě to tam přestalo bavit, vzal bych satelitní telefon páně Pluskala, zavolal plukovníku Jacku O’Neillovi a nechal se přenést hvězdnou bránou na Královo Pole.
Káva s manželkou, společný čas s našimi dětmi, dýmka, smích a kokoska ve fakultní kavárně – ideálně vše dohromady v excesivním množství.
Interpol New Technologies Forum (NFT) 2026
Doktor Vladimír Veselý s kolegy a se svou oblíbenou dýmkou