Jaké máte představy o bydlení? Nevyhovují vám tradiční dispozice bytu, rádi byste se podíleli na tvorbě domu či některé prostory sdíleli? To vše zájemcům nabízí Baugruppe.

 

Úspěšné příklady projektů na principu Baugruppe (z německého „bauen“ – stavět, „Gruppe“ – skupina) představila v Praze výstava Baugruppe ist super!, kterou spolupořádal Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy. V Berlíně vznikly v posledních deseti letech tímto způsobem dokonce již tři tisíce bytů a dvě stě domů. Zajímavé na této myšlence je zejména způsob, jakým se k výstavbě postaví budoucí uživatelé. Jsou totiž hybateli a spolutvůrci celého procesu. Od výběru pozemku, přes společné financování až po dolaďování architektonických návrhů, jak má dům vypadat.

 

Vladimír Fialka z Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy, který působil jako architekt v týmu vytvářejícím takový specifický dům v Berlíně R50-cohousing, je přesvědčen o pozitivních dopadech Baugruppe na město. „Taková výstavba přispívá k zahušťování, zastavují se parcely uvnitř města, kde je již k dispozici infrastruktura. Baugruppe dokáže využít i parcely, které jsou složitější a developeři o ně nemají zájem. Takový postup je v souladu s cíli současného územního plánování, tedy nezastavovat volnou krajinu někde na periférii, ale naopak znovuoživit centrum. Dobré také je, že se do Baugruppe většinou zapojí angažovaní lidé, kteří mají zájem udělat něco i pro svoji čtvrť,“ uvádí Vladimír Fialka.

 

Dalším přínosem těchto projektů je skutečnost, že většinou počítají i s veřejnými prostory, mají pronajímatelný parter, ateliér, kavárnu nebo minigalerii. S obdobně fungujícím bydlením typu cohousingu se můžete setkat v Anglii, Americe, velkou tradici má v severských zemích. V něčem je ale německá koncepce specifická, a to svou pragmatičností. „Vše začalo požadavkem – chceme bydlení a přitom levné. V Německu dříve převažovalo nájemní bydlení. Ale s finanční krizí se začal trend měnit, lidé chtěli mít nějakou jistotu a začali si kupovat byty. Hodně se stavělo a bylo to někdy i nekvalitní a velmi drahé. Naproti tomu Baugruppe je levná a jediné, co stačí, je dohodnout se. Tím se před deseti roky nastartoval trend společného stavění. Konkrétně Baugruppe v Berlíně má svůj původ ve squatingu, kdy lidé začali obsazovat nevyužité domy, postupně tam něco zafinancovali a přivedlo je to k větší iniciativě,“ osvětluje Vladimír Fialka.
 

Lákavá na principu specificky navrženého domu je zejména možnost nenechat se omezovat klasickými „zajetými“ dispozicemi, s nimiž se většinou v bytě setkáváme. Při individuálně naplánovaných místnostech je možné mít jeden velký prostor, nebo naopak variabilně přibývající nebo scelující se místnosti s tím, jak se mění životní styl jejich obyvatel. Součástí návrhu bývají také společné prostory, například zahrady s pergolou, grilovacím místem nebo hřištěm pro děti. Využívány jsou i střešní terasy. „V projektu R50-cohousing se nejprve uvažovalo, že na každém poschodí bude společná místnost, něco jako ateliér, dílna, kancelář. Nakonec se všichni dohodli, že než mít každý svoji malou vyhrazenou část je lepší vytvořit jeden větší prostor, který je flexibilnější. Ten teď může sloužit jako byt pro hosty nebo tam lze připravit velkou párty. Protože je místnost v parteru s přímým přístupem z ulice, lze ji v případě, že už pro ni obyvatelé nebudou mít využití, pronajmout jako obchod, showroom, ateliér či kancelář,“ podotýká Vladimír Fialka.

 

U Baugruppe je specifický i způsob financování, neboť za výstavbou domu je skupina lidí. Nabízí se tedy založení družstva. Ostatně na základě stejného principu vznikaly v Praze například na začátku dvacátého století Vinohrady. Stavební družstva získala půjčku od banky a postavila tak celý dům. U nás se tato praxe přerušila obdobím socialismu. V Německu některé banky jako UmweltBank nabízí dokonce speciální produkt, půjčku pro Baugruppe. A jaké jsou zkušenosti s tím, že vydrží komunita, která se do takového projektu pustí? „Když s někým stavíte dům za čtyřicet nebo padesát milionů, tak už jste schopní se s ním dohodnout. Potom se to přenese i do dobrých sousedských vztahů. Z dotazníků pro architekty, jejichž projekty byly prezentovány na výstavě Baugruppe ist super!, jsme zjistili, že za deset roků se vymění tak jedna domácnost. Ani ne tak kvůli problémům v komunikaci, ale třeba díky vnějším okolnostem, například získání práci v zahraničí. I když stává se, že někteří zjistí, že takové bydlení není pro ně to pravé,“ upřesňuje Vladimír Fialka.

 

Vypadá to, že časem se postaví nějaký obdobný projekt i v České republice. Díky výstavě se hodně lidí pro tuto myšlenku nadchlo, a to nejen ti, kteří by takhle chtěli bydlet, ale i architekti, lidé z realitního trhu a finanční poradci. Dokonce se v diskusích na seminářích spojených s výstavou přišlo na to, že by družstvo mohlo využít i již jeden existující finanční produkt stavební spořitelny. Další věcí, kterou Baugruppe potřebuje, když kupuje vyhlédnutý pozemek pro stavbu svého domu, je vyřízení si takzvané opce. Pokud kupcem bude více lidí, většinou nedisponují okamžitě takovým množstvím peněz. Je třeba mít nějaký čas, aby se skupina zformovala a půjčila si peníze. „V Německu to většinou funguje tak, že se najde pozemek, dohodne se cena nebo podmínky prodeje a pozemek se zaplatí až za rok či za rok a půl. U nás, když je pozemek v nabídce realitní kanceláře, většinou ho majitel chce prodat hned. Proto je lepší oslovovat přímo vlastníky,“ upřesňuje Vladimír Fialka.

 

K rozvoji takového způsobu výstavby by mohly přispět i město nebo městská část. Například tím, že by vytipovaly vhodný pozemek a vypsaly výběrové řízení pro Baugruppe, která by se zúčastnila se svým konceptem. Stejně tak se většinou v majetku měst nachází hodně nevyužívaných budov. Bylo by tak možné některou z nich prodat Baugruppe, která by dům zrevitalizovala. Případně by se dal upravit na bydlení i jiný objekt, původně sloužící jinému účelu. Výhodou je, že v případě již existující nemovitosti je jednodušší získat půjčku. „Užitek z toho má i město. Pokud Baugruppe získá tímto způsobem pozemek nebo starší budovu, vznikne v oblasti pěkný dům se živým parterem, který generuje sociální kontrolu a přináší i místním obyvatelům zajímavé služby,“ uzavírá architekt Vladimír Fialka.