Průzkum Eurobarometeru: Jak vnímají chudobu občané Unie?
Podle statistik Evropské unie žije v jejích zemích skoro osmdesát milionů občanů pod hranicí lidské chudoby, což je přibližně šestnáct procent z celkového obyvatelstva. Občané Unie jsou si této skutečnosti dobře vědomi: takřka tři čtvrtiny z nich mají dojem, že chudoba je v jejich zemi rozšířený jev. 
  Občané jednotlivých států Evropské unie chápou pojem chudoby různě. Vzhledem k velkým rozdílům v hospodářské vyspělosti a velmi rozdílné životní úrovni občanů, je to celkem logické. Podle statistik se považuje za „chudého“ ten občan, jehož čistý příjem je nižší než šedesát procent průměrného příjmu občana v daném státě. Do této sumy se započítávají veškeré jeho příjmy, včetně sociálních dávek či přídavků. Takřka čtvrtina (24 %) respondentů ve výzkumu Eurobarometeru považuje za chudé ty občany, kteří mají tak omezené prostředky, že si nemohou dovolit plně se zapojit do běžného společenského života. Pro další skupinu dotazovaných (22 %) znamená chudoba situaci, při níž si nemohou pořídit základní prostředky nezbytné k životu. Pro více než pětinu občanů (21 %) je chudoba spojena se závislostí na charitě a pomoci od veřejnosti a státu. Více než osm z deseti občanů EU (84 %) zastává názor, že během posledních tří let se chudoba v jejich zemi rozšířila. V Maďarsku, Lotyšsku a Řecku je o tom přesvědčena více než polovina občanů. 
  Různé pohledy
  Na pojem chudoby lze pohlížet z různých úhlů a hledisek. Respondenti si mohli vybrat dva z řady několika faktorů, které se obecně nejčastěji dávají do souvislosti s celospolečenskou chudobou. Podle nich s pojmem chudoba nejvíce korespondují zejména příliš vysoká nezaměstnanost v zemi, kde žijí (52 %) a nedostatečná výše platů a mezd pro živobytí (49 %). V jistém odstupu pak následuje konstatování, že sociální dávky a penze nestačí na živobytí (29 %), za důstojné bydlení jsou požadovány příliš vysoké ceny (26 %) a zdravotnické služby jsou příliš drahé (8 %). Z faktorů spojených s chudobou jednotlivce občané EU uváděli nejčastěji nedostatečné vzdělání, výcvik a dovednosti (37 %). Toto stanovisko nejvíce zastávali občané Nizozemska, Dánska a Německa. Čtvrtina respondentů spojovala chudobu konkrétních občanů s faktem, že tito lidé již vyrůstali v chudinském prostředí. Tento názor je nejrozšířenější především u států jižního křídla EU, především mezi Kypřany. Téměř stejný počet občanů soudí, že příčinou způsobující chudobu je propadnutí návykovým látkám. Každý pátý z respondentů přisuzuje propad za hranici chudoby faktu, že lidé si žijí „nad poměry“ - jejich výdaje jsou vyšší než příjmy, následuje zadlužení. Celkem osmnáct procent respondentů spojuje chudobu se zdravotním stavem občanů, dlouhodobou nemocí nebo trvalým zdravotním postižením. Z dalších důvodů respondenti jako příčinu chudoby uváděli minimální podporu od rodiny nebo přátel v období, kdy pomoc nejvíce potřebovali. Nouze plyne podle dalších také z velkého počtu dětí i z pocitu určité diskriminace. V mnoha státech je chudoba vnímána především v souvislosti se špatnou úrovní bydlení. Více než dvě třetiny občanů (67 %) považují náklady na bydlení za příliš vysoké. Názor v největším měřítku zastávají Češi a Kypřané (89 %), občané Lucemburska a Malty (86 %) a také Slováci (84 %).
  Kdo je postižen nejvíce?
Více než polovina Evropanů (56 %) se domnívá, že nejzranitelnější jsou nezaměstnaní lidé a občané - senioři (41 %). Takřka třetina respondentů (31 %) spojuje chudobu s občany s nižším dosaženým stupněm vzdělání. V žebříčku ohrožených skupin dále následují občané s nestabilním zaměstnáním, zdravotně postižení a dlouhodobě nemocní lidé. Čtvrtina občanů předpokládá chudobu u občanů závislých na alkoholu i drogách a také u neúplných rodin pečujících o děti. Mezi další skupiny patří též imigranti, lidé s duševními problémy nebo Romové. V názorech na hrozbu chudoby pro občany EU hraje významnou roli i věk respondentů. Nejmladší věková kategorie si podstatně méně připouští, že mezi nejvíce ohroženou skupinu lidí patří senioři. Se vzrůstajícím věkem však roste podíl těch, kteří seniory k chudobě přiřazují. Jeden z dotazů směřoval na osobní situaci v rodině respondenta, případně na to, jak je rodina na konci měsíce schopna celkově vyjít s příjmy. Souhrnné výsledky za EU 27 ukazují, že tři z deseti rodin vyjdou s příjmem na konci měsíce snadno, více než polovina (56 %) vychází normálně a 12 % rodin obtížně. Z jednotlivých národností jsou na tom v Evropské unii nejlépe Dánové, celkem 57 % domácností v jejich zemi s příjmy vychází snadno. Srovnatelně je tomu i u občanů Švédska, Nizozemska a Lucemburska. Nejhůře je naopak v Maďarsku a Bulharsku, kde na konci měsíce nemá finanční problémy pouze každá dvacátá domácnost. Jen o málo lepší je situace v Rumunsku, Řecku a Lotyšsku. V České republice nemá na konci měsíce žádné finanční problémy 17 % rodin, více než dvě třetiny (69 %) vychází s financemi normálně a 13 % rodin má značné problémy.   
  Část průzkumu se týkala důsledků, které přináší chudoba domácnostem, jež se s ní delší dobu potýkají. Většina z nich je ve srovnání s „průměrnou evropskou rodinou“ se svým životem méně spokojena. Členové takové domácnosti mají větší problémy se zdravotním stavem a také jejich rodinný život je méně uspokojivý. Devět z deseti respondentů je přesvědčeno, že chudé poměry znesnadňují získání přiměřeného bydlení, dosažení vyššího vzdělání a také se zmenšuje pravděpodobnost získání zaměstnání. Chudší domácnosti mají značné problémy též se získáním hypotéky nebo spotřebitelské půjčky. Nezámožní občané mají dokonce problémy se získáním kreditních karet. Zatímco ve Švédsku a Nizozemsku má potíže se získáním kreditní karty pouze každý desátý občan, ve Španělsku se obdobné problémy týkají více než poloviny občanů (55 %).                                                             
  Urgentní řešení je nezbytností
  Téměř devět z deseti dotázaných Evropanů (89 %) zastává názor, že by s chudobou měly vlády jejich států vést účinný boj. Názor obhajují dokonce i ti občané, kterých se chudoba bezprostředně netýká. I když hlavní iniciativa v boji proti chudobě se všeobecně přiřazuje státu, přesto i v této oblasti by mohla podle občanů hrát Unie důležitou roli. Takřka tři ze čtyř (74 %) dotázaných jsou přesvědčeni o pozitivním působení Unie v dané oblasti, přičemž 28 % občanů přiřazuje Evropské unii velmi důležitou roli. Nejvíce jsou o tom přesvědčeni občané Malty (93 %) a Slovenska (91 %). Důležitou součást průzkumu tvořily otázky, kdo má nést největší zodpovědnost za celkové snižování nebo předcházení chudobě. Více než polovina občanů (53 %) je přesvědčena, že prvořadou odpovědnost by měl mít stát. Podle očekávání jsou o tom nejvíce přesvědčeni občané nových členských států, což je chápáno jako důsledek minulého komunistického režimu, kdy značná část občanů žila pohodlně v přesvědčení, že se o ně stát a společnost postarají. V zodpovědnost státu za boj s chudobou v současné době nejvíce věří Bulhaři (85 %), dále Maďaři a Lotyši. Nejméně se na stát spoléhají Francouzi (24 %). Pouze 13 % Evropanů zastává názor, že prvotní odpovědnost za chudobu mají sami občané. Nejvíce zastávají tento názor Nizozemci a Finové.
  Takřka každý desátý z respondentů (9 %) přiřazuje hlavní odpovědnost za boj proti chudobě Evropské unii. V tomto směru na Unii spoléhají nejvíce Řekové a Lucemburčané. Celkem sedm procent Evropanů přisuzuje odpovědnost za snižování chudoby regionálním a místním úřadům. Stejný počet respondentů uvedl ve svých odpovědích nevládní a charitativní organizace, přičemž nejvíce na ně spoléhají Francouzi (26 %). Nejmenší počet občanů dává odpovědnost za boj proti chudobě soukromým podnikům a náboženským organizacím. Studie ukázala, že občané Evropské unie velmi silně vnímají problematiku chudoby a sociálního vyloučení. I když ve většině členských státech ekonomická krize pomalu končí, řešení postupného snižování chudoby a sociálního vyloučení bude dlouhodobý proces.
  text Ing. Jiří Zukal
    Tabulka 1: Názory občanů na chudobu v jejich státech (údaje v %)
  | Stát | Míra rozšířenosti chudoby v jednotlivých státech EU | ||
|---|---|---|---|
| Velmi rozšířena | Nepříliš rozšířena | Nevím | |
| Maďarsko | 96 | 4 | 0 | 
| Bulharsko | 92 | 6 | 2 | 
| Rumunsko | 90 | 5 | 5 | 
| Lotyšsko | 89 | 10 | 1 | 
| Portugalsko | 88 | 12 | 0 | 
| Francie | 86 | 13 | 1 | 
| Řecko | 84 | 16 | 0 | 
| Litva | 79 | 19 | 2 | 
| Slovensko | 79 | 20 | 1 | 
| Slovinsko | 78 | 21 | 1 | 
| Belgie | 75 | 25 | 0 | 
| Itálie | 75 | 22 | 3 | 
| Estonsko | 73 | 26 | 1 | 
| EU 27 | 73 | 25 | 2 | 
| Německo | 76 | 26 | 2 | 
| Polsko | 71 | 24 | 5 | 
| Irsko | 69 | 25 | 6 | 
| Spojené království | 66 | 30 | 4 | 
| Španělsko | 66 | 32 | 2 | 
| Česká republika | 59 | 40 | 1 | 
| Nizozemsko | 58 | 40 | 2 | 
| Lucembursko | 55 | 42 | 3 | 
| Finsko | 54 | 45 | 1 | 
| Malta | 53 | 44 | 3 | 
| Rakousko | 53 | 44 | 3 | 
| Švédsko | 37 | 61 | 2 | 
| Kypr | 34 | 65 | 1 | 
| Dánsko | 31 | 68 | 1 | 
Pramen: Eurobarometer č. 321