Přeskočit na hlavní obsah
Domovská stránka — Ministerstvo vnitra České republiky
Azyl, migrace a integrace

Migrační legislativa

Publikováno:

Národní úprava

Základním předpisem českého práva v oblasti legální migrace je zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky. Upravuje vstup cizinců na území, krátkodobý i dlouhodobý pobyt, dlouhodobá víza, povolení k dlouhodobému pobytu, trvalý pobyt, pobyt občanů EU a jejich rodinných příslušníků, působnost Ministerstva vnitra, Policie ČR a Ministerstva zahraničních věcí i související povinnosti cizinců.

Související zákony a předpisy

Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti upravuje přístup cizinců na trh práce, evidenci volných pracovních míst obsaditelných cizinci a souvisí tak zejména se zaměstnaneckými kartami, modrými kartami a povoleními k zaměstnání. Pro ekonomickou migraci je významné i nařízení vlády č. 220/2019 Sb., které stanoví maximální počty vybraných žádostí podávaných na zastupitelských úřadech, zejména u zaměstnaneckých karet, podnikání a investování.

Procesní rámec doplňuje správní řád, tedy zákon č. 500/2004 Sb., který se použije na správní řízení, pokud zvláštní úprava v zákoně o pobytu cizinců nestanoví jinak. Prakticky důležité jsou také zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, vyhláška č. 368/1999 Sb. k náležitostem fotografií, vyhláška č. 429/2010 Sb. k výjimkám z místní příslušnosti zastupitelských úřadů a vyhláška č. 520/2020 Sb. o adaptačně-integračních kurzech.

Programy legální migrace

Základem je zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, protože programy navazují na konkrétní pobytové tituly, zejména dlouhodobé vízum, zaměstnaneckou kartu, modrou kartu, kartu vnitropodnikově převedeného zaměstnance, dlouhodobý pobyt za účelem podnikání, investování nebo studia. Pro kvóty pro počty žádostí v rámci programů ekonomické migrace je důležité především nařízení vlády č. 220/2019 Sb., o maximálním počtu vybraných žádostí podávaných na zastupitelských úřadech.

 

Evropská úprava

Základ právní úpravy legální migrace vychází z primárního práva EU, zejména z ustanovení Smlouvy o fungování Evropské unie týkajících se volného pohybu osob, ochrany vnějších hranic a společné přistěhovalecké politiky. Čl. 77 SFEU se vztahuje k pravidlům překračování vnějších hranic a vízové politice, zatímco čl. 79 SFEU tvoří základ pro společnou přistěhovaleckou politiku vůči státním příslušníkům třetích zemí.

V oblasti krátkodobých a bezvízových pobytů jsou klíčové zejména Schengenský hraniční kodex, tedy Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399 ze dne 9. března 2016, kterým se stanoví kodex Unie o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob, vízový kodex, tedy Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech a Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1806 ze dne 14. listopadu 2018, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni.

Samostatný rámec tvoří volný pohyb občanů EU a jejich rodinných příslušníků. Základním předpisem je směrnice 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států.

Pro dlouhodobou migraci státních příslušníků třetích zemí EU neupravuje jeden jednotný pobytový systém, ale stanoví pravidla pro vybrané oblasti. Patří sem zejména směrnice 2003/86/ES o právu na sloučení rodiny, směrnice 2003/109/ES o dlouhodobě pobývajících rezidentech, směrnice (EU) 2024/1233 o jednotném povolení k pobytu a práci, směrnice (EU) 2021/1883 o modré kartě EU, směrnice 2014/36/EU o sezónních pracovnících, směrnice 2014/66/EU o vnitropodnikově převedených zaměstnancích a směrnice (EU) 2016/801 o pobytu za účelem výzkumu, studia, stáže, dobrovolnické služby či výměnných programů.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 265/2010 upravuje pohyb držitelů dlouhodobých víz typu D v rámci schengenského prostoru. Držitel dlouhodobého víza vydaného jedním členským státem se může za splnění stanovených podmínek pohybovat po území ostatních schengenských států obdobně jako držitel povolení k pobytu, a to v rozsahu krátkodobého pobytu.

Podobu dokladů vydávaných občanům třetích zemí řeší Nařízení Rady /ES/ č. 1683/1995, kterým se stanoví jednotný vzor víz, Nařízení Rady (ES) č. 1030/2002 ze dne 13. června 2002, kterým se stanoví jednotný vzor povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí, Nařízení Rady (ES) č. 2252/2004 dne 13. prosince 2004 o normách pro bezpečnostní a biometrické prvky v cestovních dokladech vydávaných členskými státy.

Dohoda o vystoupení Spojeného království z EU a Euratomu (Typ: PDF | Velikost: 2.58 MB) – zachování vybraných pobytových práv občanů Spojeného království a jejich rodinných příslušníků podle podmínek výstupové dohody.