Řízení o mezinárodní ochraně

Azylové řízení, přesněji řízení ve věci mezinárodní ochrany, je správní řízení, ve kterém Ministerstvo vnitra posuzuje, zda cizinec splňuje podmínky pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany. Řízení začíná podáním žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Zákon stanoví, kde a za jakých podmínek lze žádost podat, a zároveň vymezuje situace, kdy se určitý projev vůle za žádost nepovažuje, například pokud je učiněn až v některých fázích vycestování, předání nebo návratu. Smyslem této úpravy je rozlišit skutečnou potřebu ochrany od případů, kdy je azylové řízení využíváno pouze k oddálení návratu do země původu nebo za účelem prosté legalizace pobytu obecně.

Po podání žádosti následuje její registrace a poskytnutí dalších údajů k žádosti potřebných pro vedení řízení. Ministerstvo zjišťuje zejména totožnost žadatele, jeho státní příslušnost, jazyk, ve kterém je schopen se dorozumět, cestu na území České republiky, předchozí pobyty nebo žádosti v jiných státech, zdravotní omezení nebo zvláštní potřeby a především důvody, pro které o mezinárodní ochranu žádá. Součástí úvodní fáze řízení je také bezpečnostní lustrace žadatele a zdravotní prověření a posouzení, zda žadatel potřebuje zvláštní procesní záruky nebo zvláštní podporu.

V další fázi se posuzuje, zda má být žádost projednána v České republice a zda je přípustná. Pokud je za posouzení žádosti odpovědný jiný stát, je rozhodováno o přemístění žadatele do tohoto státu. Pokud je žádost nepřípustná, řízení nevede k věcnému posouzení důvodů pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany a je ukončeno bez něj. U opakovaných žádostí se nejprve hodnotí, zda žadatel uvádí nové okolnosti, které mohou být významné pro posouzení jeho potřeby ochrany a které neexistovaly v době vedení řízení o jeho předchozí žádosti.

Jestliže je žádost projednávána věcně, Ministerstvo vnitra shromažďuje podklady pro rozhodnutí. Klíčovou součástí řízení je zpravidla pohovor, při kterém má žadatel možnost popsat důvody odchodu ze země původu, obavy z návratu a další okolnosti podstatné pro rozhodnutí. Řízení probíhá v jazyce, ve kterém je žadatel schopen se dorozumět, a zákon počítá s tlumočením i s možností bezplatného poskytnutí právních informací za stanovených podmínek. Žadatel má současně povinnost spolupracovat s ministerstvem a policií a předložit dokumenty důležité pro posouzení žádosti.

Během řízení pobývá žadatel v azylových zařízeních nebo má evidované místo pobytu na privátní adrese na území ČR a je povinen být dosažitelný pro správní orgány. Doručování písemností se váže zejména na poslední hlášené místo pobytu, protože dostupnost žadatele je důležitá pro vedení řízení i pro jeho včasné ukončení. V některých případech může být rozhodnutím Ministerstva vnitra žadateli stanoveno konkrétní místo pobytu, uložena ohlašovací povinnost nebo rozhodnuto o zajištění. Tato opatření slouží především k tomu, aby řízení mohlo proběhnout řádně a aby byl žadatel k dispozici pro potřebné úkony.

Řízení končí rozhodnutím Ministerstva vnitra. Výsledkem může být například udělení azylu, udělení doplňkové ochrany, zamítnutí žádosti, zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné, rozhodnutí o nepřípustnosti žádosti, zastavení řízení nebo rozhodnutí o přemístění. Pokud mezinárodní ochrana udělena není a cizinec nemá jiné oprávnění k pobytu, může být s rozhodnutím o neudělení ochrany spojeno také rozhodnutí o neoprávněnosti pobytu a povinnosti vycestovat. V některých případech toto rozhodnutí o návratu vydává policie. Na základě vydaného rozhodnutí o návratu je pak tento neúspěšný žadatel povinen ve stanovené lhůtě z území ČR vycestovat.

Návrat osoby, které nebyla udělena mezinárodní ochrana a která nemá jiné oprávnění k pobytu, může proběhnout dobrovolně nebo nuceně. V případě dobrovolného návratu může cizinec využít asistenci Ministerstva vnitra, které zajišťuje zejména dopravu do země původu a podle potřeby také pomoc s vyřízením náhradního cestovního dokladu nebo tranzitního povolení. Pokud cizinec povinnost vycestovat nesplní dobrovolně, může být návrat realizován nuceně, zejména prostřednictvím Policie České republiky.

Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra je možné podat žalobu ke krajskému soudu. Soudní přezkum je součástí systému mezinárodní ochrany a zákon stanoví zvláštní lhůty pro podání žaloby i pro rozhodnutí soudu. Podle typu věci může mít žaloba odkladný účinek ze zákona, případně o něm rozhoduje soud. Soud může rozhodnutí ministerstva potvrdit, zrušit a vrátit věc k novému projednání, nebo za zákonem stanovených podmínek sám rozhodnout o žádosti. Cílem současné úpravy je, aby byla žádost posouzena individuálně a zákonně, ale zároveň bez zbytečných průtahů.
 

Práva a povinnosti žadatele o udělení mezinárodní ochrany

Žadatel o udělení mezinárodní ochrany má po dobu řízení stanovená práva i povinnosti. Má právo na informace o řízení, na tlumočení a za stanovených podmínek také na bezplatné poskytnutí právních informací. Pokud je hlášen k pobytu v azylovém zařízení, mohou mu být poskytovány materiální podmínky přijetí, zejména ubytování, strava, základní hygienické prostředky a v některých případech i kapesné. Zároveň je povinen spolupracovat s Ministerstvem vnitra a Policií České republiky, uvádět pravdivé a úplné údaje, předložit dostupné doklady důležité pro posouzení žádosti, hlásit změny místa ubytování na privátní adrese na území ČR a kontaktních údajů a být dosažitelný pro úkony potřebné k vedení řízení. Pokud pobývá v azylovém zařízení, musí dodržovat také ubytovací řád a pravidla bezpečného soužití. Během pobytu na území České republiky je pak samozřejmě žadatel povinen dodržovat i další právní předpisy České republiky.

 

Jediným úplným a závazným zdrojem informací jsou příslušné právní předpisy. Přehled relevantní legislativy naleznete v části Legislativa u jednotlivých tematických okruhů.