Řízení/systém o/pro určení příslušného členského státu

Systém pro určení příslušného členského státu je souborem pravidel, kritérií a postupů, podle kterých se v evropském prostoru určuje stát odpovědný za posouzení žádosti o mezinárodní ochranu podanou státním příslušníkem třetí země nebo osoby bez státní příslušnosti. Nejde tedy o posuzování samotných důvodů, pro které člověk žádá o azyl nebo doplňkovou ochranu, ale o určení, který stát má o žádosti rozhodnout. Tato pravidla se uplatňují mezi členskými státy Evropské unie a dalšími státy zapojenými do evropského azylového systému, Norskem, Islandem, Lichtenštejnskem a Švýcarskem. V českém zákoně o azylu se dnes v této souvislosti používá pojem řízení o přemístění.

Smyslem systému pro určení příslušnosti je zajistit, aby jedna žádost o mezinárodní ochranu byla posouzena pouze jedním státem (princip „one-chance-only“). Systém tím brání tomu, aby žadatelé podávali žádosti současně nebo postupně ve více státech, případně se mezi nimi účelově přesouvali („asylum shopping“). Zároveň má předejít opačné situaci, kdy by se žádný stát nepovažoval za příslušný a žádost by nebyla věcně posouzena vůbec („refugee in orbit“). Pro žadatele to v praxi znamená, že nemá volbu libovolně si určit stát, který jeho žádost posoudí; odpovědnost se určuje podle společných pravidel.

Při určování příslušného členského státu se hodnotí vazby žadatele k jednotlivým státům. Mezi prioritní kritéria se řadí rodinné vazby žadatele, stěžejní roli pak hraje identifikace rodinných příslušníků na území členských států u nezletilých žadatelů bez doprovodu, dále skutečnost, že některý členský stát žadateli vydal vízum, povolení k pobytu či kvalifikaci, případně, že žadatel přes určitý stát vstoupil do evropského prostoru nebo v něm již dříve požádal o mezinárodní ochranu. Pravidla se uplatňují v určeném pořadí a vždy se vychází z konkrétních okolností případu.

K ověření těchto skutečností slouží nejen informace a podklady poskytnuté žadatelem, ale také komunikace mezi státy a údaje v evropských informačních systémech. Stěžejní roli hraje informační systém EURODAC, který umožňuje porovnávat biometrické údaje žadatelů o mezinárodní ochranu a některých dalších kategorií cizinců. Díky tomu lze zjistit, zda osoba již dříve požádala o mezinárodní ochranu v jiném státě nebo zda existuje jiná okolnost významná pro určení příslušnosti.

Samotné řízení o přemístění probíhá v několika navazujících krocích. Ministerstvo vnitra nejprve posuzuje, zda existují skutečnosti nasvědčující odpovědnosti jiného členského státu, a ověřuje je prostřednictvím dostupných podkladů, výměny informací s tímto státem a údajů v evropských informačních systémech. Pokud jsou splněny podmínky, obrátí se na příslušný stát se žádostí o převzetí žadatele nebo mu oznámí přijetí žadatele zpět. Evropská pravidla pro tyto úkony stanoví konkrétní lhůty, které se liší podle typu případu; obecně jde o lhůty v řádu týdnů až měsíců. Po souhlasu odpovědného státu, případně po potvrzení oznámení, je vydáno rozhodnutí o přemístění. Samotné přemístění se provádí po dohodě dotčených států, jakmile je to prakticky možné.

V rámci postupů pro řízení o určení příslušnosti Česká republika nerozhoduje o tom, zda žadatel má, nebo nemá nárok na mezinárodní ochranu, ale o tom, že jeho žádost má být podle evropských pravidel projednána jinde. Odpovědný stát je následně povinen osobu převzít nebo přijmout zpět a žádost posoudit, pokud jsou pro to splněny stanovené podmínky. Pokud je odpovědným státem Česká republika, pak o nároku na mezinárodní ochranu rozhoduje.

Rozhodnutí o přemístění má i praktické důsledky pro pobyt žadatele v České republice. Cílem je, aby byl žadatel motivován dodržet povinnost zůstat ve státě, který je k posouzení jeho žádosti příslušný. Řízení o přemístění souvisí také s omezením nelegálních druhotných pohybů mezi státy. Cílem systému tedy není pouze procesně určit odpovědný stát, ale také zachovat funkčnost společného evropského azylového systému.

Práva a povinnosti žadatele

Žadatel má v řízení o přemístění právo na informace o důvodech, pro které se posuzuje odpovědnost jiného státu, a na oznámení rozhodnutí o přemístění v jazyce a formě, kterým rozumí nebo u nichž lze důvodně předpokládat, že jim rozumí. Proti rozhodnutí o přemístění lze využít opravné prostředky stanovené právními předpisy. Současně je žadatel povinen spolupracovat s příslušnými orgány, poskytovat pravdivé a úplné údaje důležité pro určení odpovědného státu, být dostupný pro řízení a dodržet vydané rozhodnutí o přemístění. Pokud jsou jeho osobní údaje zpracovávány v systému Eurodac, má jako subjekt údajů právo na informace o zpracování, právo na přístup k údajům, které se ho týkají, a za stanovených podmínek také právo požadovat jejich opravu, doplnění, výmaz nebo omezení zpracování.

Jediným úplným a závazným zdrojem informací jsou příslušné právní předpisy. Přehled relevantní legislativy naleznete v části Legislativa u jednotlivých tematických okruhů.